A
Str. 5. a. ř. sh. 9. Přidej: Podlé učlán- kování jest a hrdelná samohláska, poně- vadž dutina ústní, kterouž tonový proud projíti má, ouží se při a na hrdle (mezi kořenem jazykovým zdola a čípkem i zad- ním patrem zhora). A jest samohláska pr- votní, poněvadž se při něm neznamená, že by jeho ustrojení skládalo se z nastrojení jiných samohlásek. Vz Gb. Hl. 13., Gb. v Listech filolog. II. 155. Podlé kvantity jest a buď krátké (a), buď dlouhé (á). Vz ib. 14. Co do složitosti jest a jednoduché. Vz ib. 15. A jest samohláska tvrdá. Vz ib. 16. Podlé závažnosti jest a nejzávažnější samohláskou. Vz ib. 17., Samohláska, Zá- važnosť. — Str. 5. a. ř. sh. 19. Přidej ku konci: Vz Vm. Mkl. Hl. 14., Mkl. aL. 102. — Str. 5. a. ř. zd. 7. Přidej: Vz také Bž. 30., Stupňování (dloužení), Mtc. 1878. 3. — Str. 5. a. ř. zd. 4. Za Ht. přidej: Sad ze sed, původního sad. Cf. Vm. Mkl. Hl. 14., Mkl. aL. 4. — Str. 5. a. ř. zd. 2. Za Ht. přidej: bod — nabádati, hod — házeti, koji — ukájeti, lomi — lámati, topi — tápěti. Cf. Vm. Mkl. Hl. 14., Mkl. aL. 102. — Str. 5. b. ř. sh. 4. Smaž Ht. a přidej, vz L (I. 869. a.), R. — Str. 5. b. ř. sh. 5. Přidej: Mkl. aL. 102. a násl. -- Str. 6. a. ř. sh. 34. Při- dej : O nepřehlasovaném a na Zlinsku vz Mtc. 1878. 2. — Str. 6. a ř. zd. 15. Za Gb. udělej čaru: —. Str. 6. a. ř. zd. 13. přidej: Cf. Gb. Hl. 55. a násl. — Str. 6. b. ř. sh. 23. Přidej. Ale říká se: Mlčí jako s teplou bábou (s babou bylo by něco jiného). Č., Jg. — Str. 6. b. ř. sh. 32. Přidej: Na Zlín- sku na Mor. se dlouhé kmenové á nekrátí v žádném pádě: v bránách, kráv atd. Brt. — Str. 6. b. ř. zd. 15. Za Šb. přidej: Na Zlinsku: huspanina. Brt. — Str. 6. b. ř. zd. 9. Za žlab přidej: Hlas — hlesnouti, zače — zeče; u Domažl. teky, behno m. taky, bahno (Šb. D. 15.); ež (až): od vrchu ež do země. (Sš. P. 129., 154. Cf. Gb. Hl. 78.). - Str. 7. a. ř. sh. 4. Za Gb. přidej: patvoriti — potvoriti — pitvořiti. Gb. Hl. 78. — Str. 7. a. ř. sh. 8. Za Šm. dej : Na jihovýchod. Mor.: klečá, chválá, držá. Vz Osv. 1884. 58. (Brt.). — 7. a. ř. sh. 15. Za Pra dej: Gb. Gl. 77. (a seslabuje se v o). — V pří- ponách ák, áč, ář, ál, átka, ačka, ałka n. př.: pěšok, zahybok (kudla), chrobok, žehnok (svěceníček), tkoč, pchoč, kołoř, stołoř, sedłoř, pernikoř, mynoř, kovol (kovář), syro- votka, łotka, gořołka, pěstovočka (chůvka), kapolka. Brt. D. 103. Cf. Brt. D. 100. — Str. 7. a. ř. sh. 28. Za Hš. přidej: Na Zlín- sku: lomcovať vedlé lamcovať, hamatný — homatný. Brt. A přijechol (přijechal) do ni pon (pán) z pjekla rodem jeden som (sám). Sš. P. 775. Jo mom řodku (já mám řádku) karafie; Jo chovom (já chovám). Sš. P. 272. a j. — Str. 7. a. ř. sl. 32. za Hš. přidej: á před nosovkami m, n; a před nosovkou n mění se v u. Mor. Brt. D. 102. — Str. 7. a. ř. zd. 25. Za Šb. přidej: Na Zlinsku trachtýr m. trychtýř. Brt. — Na konec str. 7. a. za atd. dej: — Kollektiva na á, prastará forma, jež se ve jménech: Lipá, Dubá, Krupá, Kozlá udržela. Odtud měli jméno páni z Lipé a z Dubé; avšak forma Lipá již v 15. stol. tak neobyčejnou býti se zdála, že i od samých pánů z Lipé genitiv za no- minativ brán a oni páni z Lipého psáti se byli počali. Pal. Rdh. I. 137. — Některá jména podstatná rodu mužského a ženského mají v nominativě mn. příponu a. Plural tento, jejž Miklosich (III. 339.) kollektivním nazývá, v nářečích moravských často se vyskýtá. Takový plural mívají: 1. jména obecná: úhora, báchora (laš.), chléva, chłada (letos sú veliké chłada), fúsa, droba, drobka (husí droby, laš.), záleta (chodí na záleta, val.), okružka (okruží, laš.), kříža (bolíja mne kříža), konca, chlévca (svinské chlévca) — slza (mi tečú z očí), sáňka. — zďa, rža (letos sú pěkné rža), puťa (= puťaři, puťaři, na puťa sedajte, val.), úvraťa, čelusťa (u peci), zvisla, žňa, rovňa (roveň, val.), stráňa (val.). — 2. Jména pozemků: Kříba, Břetka (,,rů- stávały tam břestky"), Újezda, Kúta, Do- łečka. Válka, Podsedka, Grapa, Zadka, Příčka, Chmelinca, Střelca (les u Polešovic), mezi Hája, — Krajina (na Krajinách), Dražka (na Dražkách), Pústka, Ohradka, Mezcesta (na Mezcestách), — Štvrťa, Seča, Strža, Stráňa, Kuča. —3. Jména místní: Branka (Branky u Val. Meziříčí), Vrbátka, Kladka, Studýnka (ve Studýnkách), Čecha. — Zvláště na se- verní Moravě tyto tvary obyčejny jsou; skoro všecka jména osad, zemí a pozemků mění tu v množn. čísle koncovku y v a. Brt. D. 138.— Str. 7. b. ř. sh. 19. přidej: Vládyky, nom. pl. Vš. V ty časy starosty židovské sv. Nazarzie do Mediolanu po- slaly. Pass. mus. 375. — Str. 8. a. ř. sh. 9. přidej: Vz U. — Str. 8. a. ř. sh. 11. při- dej : — A se odsouvá (zřídka): Alexius — Lexa. Gb. Hl. 84. Na mor. Val. a j. začla (začala), začals, škrbal, na Slov. škarbal. Vz Brt. D. 62. -- Str. 8. a. ř. sh. 30. Za Br dej: Volali sú a řkúce. BO. Nero jal sě mysliti a řka. Pass. mus. 374. aj. — Str. 8. a. ř. zd. 20. Za obšírně přidej: Ká- zal jemu jazyk uřezati a na to jeho bratřie hleděli. BO. — Str. 8. b. ř. sh. 17. Za Jg. přidej: Učinil se žákem a nejsa kněžství hoden. Půh. II. 128. Abych jaz počala a porodila a jaz sem Bohu slíbila čistotu dr- žeti. Hr. rk. 179. — Str. 8. b. ř. zd. 30. Za Kat. 1102. přidej: Dobre káže (kněz) a nekoná dle kázne. HVaj. BD. II. 179. Už sem já tvej maměnce dobré slovo dal a tebe sem, galanečko, předce nedostal. Sš. P. 320. Ta věc malá a k oku pěkná jest. Zyg. Při- jidechu starosty bezděčiec jej, aby vstal s země a on narodil. Bj. Nechať se vrátí do domu svého a mé tváři neobezří. BO. Volám a ty mě neslyšíš; stojím a ty na mě nepatříš. BO. Chudý mněl, by táhl mar- šalka a hada vytáhl. GR. A vy nejste bez- pečni trošky. Žk. 293. Přízeň mají na ve- zření a srdce vždy zloby miení. Alx. Jižťo se vzývají, by židé byli a nejsúc. Pč. Kdež cožkoli žádá, tohoj jemu nelze míti a proto vždy žádati nepřestává. Št. Kn. š. 265. Utéci chce před svým stínem a stín vždy s ním. Št. N. 266. Ti málo mluvie o po- třebném a mnoho o marném. Št. N. 23. Takú má péči o tělo a na duši netbá. Št. Vyznávají, by znali Boha a skutky zapie- rají. Hus II. 421. Milosrdenstvie chci a ne oběti. ZN. — Str. 8. b. ř. zd. 19. Za Svěd. polož: Která radosť mně jest a já ve tmách sezi a světla s nebe nevizi? BO. Kterak mohu milovati Boha a já ho nevizi? BO. Kterak mohu milovati Boha a já ho nevizi, aniž jsem kdy viděl? Hus I. 60. Kdoby nebyl jemu vděčen z toho a vzem od něho tak mnoho! Smil v. 296. Kak já tě tam naleznu a já té tuto vizi ? Pass. mus. 393. I všel jest a já na to hledím, ingressus est in conspectu meo. BO. — Str. 9. a. ř. sh. 2. Přidej: Abych slyšal a ty slova běžného života kážeš. Hus III. 102. — Str. 9. a. ř. sh. 5. Přidej: Šli tam tatíček a i maměnka. Us. Brt. Vz uvedená slova. — Str. 9. a. ř. sh. 8. Za Jg. polož: Neřek ani a ani b (= nic). Us. Hnšk. — Ve slohu kupeckém. A. f. = anno futuro, budoucího roku; a. a. = ana, stejně mnoho z každého zboží; a. c. = anno currente, tohoto (letošního) roku; a.p. = anno praeterito, loňského roku; a. po. = anno passato = minulého roku, v loni; a. — argent, hotové peníze. Kh. — A. = ar. Vz Ar. — Ř. 11. sh. Přidej: Vz Brt. S. 3. vyd. 186. — Str. 9. a. ř. sh. 15. Přidej: Kn. š. 4. A čím by to lépe bylo i užitečnějie, že . . Št. Kn. š. 2.