Voměj, oměj
Voměj, oměj (na Slov. omej), e, m., rost- lina, aconitum, der Sturm-, Eisenhut. Cf. Kk. 207., Schd. II. 295. V. 1. jedhoj, a. an- tliora: v. tenkolistý (v obec. mluvě: jedhoj, dobrý míšek), nitnolistý, dlouhotobolný, na- hnutý, blaholebečný, hájní, malý; 2. psí mor, a. lycoctonum, v. fousatý, draslavý, kostr- batý, pyrenejský. V. psímor (psí mor, vlčí mor, v. vlčí), půlnoční, hlinožlutý; 3. šalo- můnek, a. napellus, der Eisenhut, Hunds- todt. V. dvojkvětý, prodloužený, podivný, pololebečný, ostrožkolistý, tupý, hustokvětý, světlokvětý, nahnutý, ostrý, otevřený, úzko- listý, kalohroznatý, utěšený, vztyčený, liste- natý; 4. svolina, camarum. V. obecný, a. camarum (v obec. mluvě: voměj, šalomou- nek, zlý mníšek), zobanitý, strakatý, pe- řestý, útlý, ničí. By voměje a kozlíku ne- bylo, jako pán by povětří chodilo. Č. M. 302.; 5. pnivina, anabates. V. srstonitý, brvitý, kroucený, lysý, hakovitý. Vz Rostl. III. a. 46., Rstp. 22. — V. = kamzičník srd- čitý, doronicum pardalianches. Vz Rstp. 915. — V. štírový = pryskyřník ledvinitý, ranun- culus thora. Rstp. 11.