1. Vrabec
1. Vrabec, bce, vrabeček, čka, vrab- číček, čka. m. (vrab, Ros., vrablec, Sych., vrabikové, MV., na Slov. a ve Slez.: vrabel, na Zlínsku: brablc); vrabčice, e, f.; vrabče, ete, vrabčátko, a, n. = mladý vrabec; v., cvrlík, vrabčík. V., passer, der Spatz, Sperling. V. domácí, p. domesticus, polní, p. montanus, skalní, p. petronius. V. královský; v. po- spolitý, pbiletaerus socius Holub I. 217., 90. Strany odvozování vz Šrc. 57., 70. Vra- bikové. MV. Vz Pták, Frč. 353., Schd. II. 445., S. N. V. šviřinká, cvrliká. Kom. V. šibří (jako sokol). V. volá v zimě: Pusť mě, sedláče, do stodoly, budu ti na vesno pásať voly! Na vesno pak praví sedláku: V řiti, v řiti! Na Vsacku. Vck. V-ce ho- niti, chytati, lapati, stříleti. K vrabcům patří také: kanárek, konopásek, pěnkava, stehlík, dlask, jikavee, jiřice, polňák (úpol- ník, štilipec), čížek atd. Vz Vrabcovitý, S. N. Poďte, poďte chlapci, budeme mít vrabce; poďte, poďte děvčata, budeme mít vrabčata. Čes. mor. ps. 14. Z hora vrabci obzobali, z dola panny oblámaly. Sš. P. 322. Jako v. písku, v ní (ve vodě) třepetá se Zoška; V. křikloun. Kká. Td. 148., 197. Jako pták, jenž vysoko letí, a vrabec leckam letící, též lánie darmo řečené (Šal. př. 26. ); Dva vrabcě duši a tělo znamenáta, koláč lásku, šest mierek oleje šestero milosrdenstvie a pop pokoru. Hus I. 250, II. 45. Mladý v. učí sa čviríkať od starého. Mt. S. I. 124. Je toho, co vrabec na ocasu unese (málo). U Opav. Klš. Vrabců nechytíš velikým (tureckým) bubnem; Na v. nechoď s velikým (tureckým) bubnem. Dch. V. se ohnízdí, kde je dobře, žid, kde je co bráti. Mor. Tč. Tak chytí ptáčník, když líčí na stehlíky, též někdy s nimi vrabce. Kká. Td. 102. Nebudú ti tie vrabce nádobné (draho tu pletku zaplatíš). Mt. S. I. 101. Starého vrabce plevami ne- ošidíš. Šd., Pk. By slavík jak krásně zpí- val, přece vrabce nenaučí; Kdo se vrabců bojí, nech prosa neseje. Pk. Vrabci v trní (už jsou na bezpečném místě. Vz Bezpeč- nosť, Vtipný); Už to vrabci po střechách zpívají (je to známé); Tu písničku vrabci na střeše zpívají (O tom už aj vrabci na streche čirikajú. Na Slov. Mt. S. I. 93. ); Medle, uč ty vrabce (orlici) lítati (vz Vše- tečný); Chce učiti v. lítati; V. by unesl jeho jmění (vz Chudoba); Mají se jako vrabci přede žněmi (vz Blahobyt); Vrabce vydělá a hus projí (ztráví i. e. víc utratí než vy- dělá. V. Vz Marnotratný, Šetrnosť); Hledí co těhotný v. (vz Mrzutý); Hledí co nedo- peřený v. (hloupě, vz Hloupý); Vypravuje se jako v. z Čech (o nevýpravném); Co jednou z úst vrabcem vyletí, zase toho ne- vtáhneš čtyřmi koňmi; Sváří se co vrabci o cizí proso; Vrabci se hádají o cizí proso (o těch, již si o cizí při nesnázi dělají. Vz Hádka); Lepší v. v rukou, nežli orel v po- větří; Lepší v. v hrsti, nežli zajíc v chrastí (než na střeše pět; než jeřábek v lese; nežli čáp na střeše); Nesluší za vrabcem vejci házeti. Č. Je tlustý jako ženatý vrabec pod kolenem (= suchý, vyzáblý). U Kr. Hradce. Kšť. Žádnému pečený v. (holub, pták) do huby (do úst) nevletí (každý musí praco- vati). Čeká na pečené vrabce (vz Lenoch). Sych. Pečení vrabci aby jim v ústa lítali. Lom. Jde mi z tebe strach co z pečeného vrabce (co by mne blecha kousla). D. V. na střeše zisku nenese. Vz Hospodářský. Tč., Šp. O pověrách vrabců se týkajících vz Mus. 1853. 488.