VrchVrch, u, vršek, šku, vršíček, čku, m., pl. vrchy, ale také vrcha. Mk. Vrcha (pl. ) ve vých. Čechách. Šb. Cf. lesa, bora, dola, hájka, chrba. Šb., D. V., lit. virszus, lat. vertex. Schl. V. = hoření, nejvyšší částka nějaké věci, opak: spodek, der Obertheil, das Obere, Oberste einer Sache. Vrch stromu, střechy, domu, hory atd., der Gipfel, Wipfel, Giebel, die Koppe, Höhe. Virchy, cacumina, vertices. V MV. nepravá glossa Pa. Vrch vzdušný. Stč Zmp. 592., 593. Na Mor.: půda, hůra. Jdi na v. Us., Ž. wit. 67. 22., 7. 17. — Na vrchu, po vrchu, svrchu = na hoře, oben, auf. V. Hned na vrchu to leželo. Us. Má rozum na vrchu (chytrý, opatrný). U Žamb. Dbv. Dva dni sem na vrchu ležel, třetí mě pohřbili. Pís. Kostel na vrchu postavený. Arch. IV. 35. Na vrchu býti (vrch míti). Dch. A přece měl na vrchu (pravdu). Us. Vk. Chce svou vždy míti na vrchu. Us. Po vrchu to leží, že to nemůže býti. Bl. 70. Průvodní a po vrchu ležící věc. Skl. V. 390. Dostati se na koho s vrchu. Dch. Má na něj s vrchu, s kopce (má chuť do něho). Č. Vždycky musí na vrchu míti svou (v há- dání). Na vrchu býti. On svou na vrchu postavil. Kom. — Vrchem = ne dolem, nach oben, von oben, oberwärts. Zase to, co snědl, vrchem vrátil (dávil). V. Chalupa vrchem vroubená, spodem zděná. Zlob. Jede vrchem = na koni. Slez. Šd. Vrchom dolu. Na Slov. Šd. Voda teče vrchem (přetéká). Us. Šd. Šel vrchem nebo spodem, nebylo ušlapaného chodníku. Us. Šd. Odtud (táhne) krajem hory Surovej a hore vrchom a hore k východu vrchom k polskému Vlčkovému. Sl. let. V. 328. (Šd. ). S tím sa vychytili na vrch, tam sa porobili na kolesa a dolu vrchom pustili. Er. Sl. čít. 61. Jde si on
horami vrchami večer pri peknom mesiačku. Dbš. Pov. I. 93. Leť sokole vrchem a já půjdu dolem. Sš. P. 101. — Od vrchu. Je pěkné zelené (obilí) od vrchu do země; Byl- bych ju dal zlačić od vrchu do země, zlaté litery kole mne; Bylbych tebe ozlatil od vrchu až do dna. Sš. P. 10., 129., 172. (Tč. ). Ježibaba ho od vrchu do spodku očima me- rala (měřila). Dbš. Pov. I. 39. — Na vrch, do vrchu, za vrch. Nedala sem jí na vrch (= za pravdu). Us. Vk. Jadol, pil, až mu oči na vrch vyšly. Mt. S. I. 106. Najiedol sa, až mu oči na vrch išly. Dbš. Pov. I. 409. Pravda vyjde na vrch. Us. Šd. To sa na vrch kývá. Mt. S. 110. Na vrch Javor- níčka stóí vraný kůň. Brt. P. 89. Vyvésti někoho na opice, na vrch střechy, na vrch makovice. Prov. Tč. Vychodí olej na vrch. Hybaj do vrchu! Dbš. Pov. I. 228. No len ta (tam), vo meno božie, do toho vrchu!; Probujeme ešte raz do toho vrchu (vylézti) Dbš. Pov. I. 345. Do vrchu naplniti (přepl- niti). V. Teď ho pak uprala žena, k své vuoli za vrch (za vlasy) vjáčela. Dh. 145. Stará baba už tak rástla od pýchy, keď videla svoju dievku za vrch stolom pri kráľovi sedieť. Dbš. Pov. I. 237. Za vrch hlavy vláčen; A'na sě za vrch vláčíta. Žk. 198., 447. A když mu kdo řekl, že jest kněz, hned s každým o to chtěl za vrch jíti. Arch. I. 184. — Pod vrchem. Měl jsem hlavu trochu pod vrchem (bál jsem se). Němc. — V. stromu, strechy, domu, hory atd. Us. Seděli vrch stola. Mor. Za vrch stola sedává krstná máť. Dbš. Obyč. 3 Na vrchu na hlave. Sl. ps. 208. Chotár Kulíškův začíná se v půl vrchu. Sl. let. V. 328. Keď prídeš ku železnej hore, zakutáľaj hore vrchom to železnó jabľčko; Mám ja takú paničku, čo má v sebe paličku, na vrch hlave krastičku a červenú sukničku. Dbš. Pov. I. 344., 556. Ňjeto hori ňjeto vrchu nad Kriván. Phld. I. 1. 20. V. klobouku = tytlík. Matúš vstana i chytila sě oba za vrch. NB. Tč. 96. Za skleneným vrchom, za drevenou skalou (= nikde). Mt. S. I. 102. Mezi dvoma vrchma biely brav leží (mouka na neckách); V ktorej krajine sú najvyššie vrchy (kde sú najhlbšie doliny)? Mt. S. I. 133., 139. (Šd. ). Vzal ho za vrch hlavy. Us. Šd. Nevěsta se ženichem (zasedne) vrch stolu. Němc. Sl. svat. V. stromu; drží ho za vrch (za vlasy); v. stavení (makovice); v., špic na domě neb na čem jiném; v., vý- sosť hory; od paty nohy až do vrchu hlavy. V. Vrchy pahorků (stráně). Kom. V. jedle; vrchy sekati. Na vrch hlavy se mu vysmáti. Us. Za vrch vlasů někoho rváti. Reš. Ru- kama lomiti i za vrch se rváti. Štelc. Přední v. sedla (knoflík). D. Na vrchu skály bohům obětovati. Rkk. Střela od nich zhůru vy- střelená vrch hlavy jejich je trefila. Čr. Do- sáhl ho za vrch i udeřil jím pod se. BN. Keď už oni přišli vrch hory vysokej; Stojí hruška v poli, vrch se jí zelená, sedí pod ňó šohaj, milenku objímá. Sš. P. 148., 334. (Tč. ). Od pat až do vrchu hlavy nebylo na něm žádné poskvrny. Mal. bibl. 2. král. 14. 25. Od paty až do vrchu hlavy nenie v něm zdravie; Vyšel a na vrchu hory sě posta- vil; Budeť
hora domu božieho připravena na vrchu hor, a pozdvižena bude nad pa- horky. Hus I. 293., III. 4., 28. (Tč. ). Nekdy ludě vrchy čiňá ze samej rovniny. Na Slov. Tč. Kadeřavý vrch (hlavy), vrtkavá mysl. Hš. Trefil v vrch hrušky. Prov. Mus. Ně- koho na vrch střechy vyvésti, einem eine Brille auf die Nase setzen. D. Jest blázen na vrch hlavy (až ho hlava bolí). Prov. Někoho na vrch hory (makovice) vyvésti = za blázna míti. Vz Blázen. Č. — V. =
hora, vyvýšenosť země, kopec, chlumek, pahrbek atd., der Berg, Hügel, die Anhöhe, mons, collis. V. = vyvýšenina povrchu zemního pod 3000—4000 nad hladinou mořskou. Rst. 517. Vrchy, vrcha, Jg., vz na hoře. Vrch malý, povlovný; údolí se všech stran ho- rami n. vrchy obsazené; Stál na nějakém vrchu dívaje se tomu, co se stalo. V. Z vr- chov zdroje i potoky vystúpujú. Na Slov. Tč. Dají mně tam koně, čižmi s ostrohámi, brinkati si budu vrchy, dolinami. Sl. ps. Šf. II. 56. Ručal strašne, že sa všetky vrchy a doliny ozývaly. Dbš. Pov. I. 202. K modru vrchu. Rkk. Aby se on mohl v tom městě na sedmi vrších neb pahrbcích vzdělaném volně usaditi. BR. II. 703. a. Při vrších a ho- rách. Us. Vrši se promodrujú. Rkk. S vrchu n. vrchem dolů, do vrchu, k vrchu jíti. Us. Šla jsem na vrcha. Us. v Bolesl. Čím vyšší v., tím hlubší údolí. Vz Výška. Lb. S vrchů dobře hleděti, po rovině dobře jíti. Č. Vz Pahorek,
Hora. — V. ruky = hřbet, der Rücken. Ros. — V. = náhrobek, der Grab- hügel. — V. hanby n. Ladin = hrma, der Schamberg, Schosshügel. Ja. — V. = břicho der Bauch. Vršek se ztratil, přicházejí kra- jané (slehla). Us. — V. na míře, na př. žita, der Haufen. Vrchem měřiti, dáti, gehäuft. Ros. Vrchem plný. D. S vrchem naměřiti. Vrchem něco vynahraditi. Nudž. Měřiti na rovnou míru bez vrchu. Boč. — V. = po- vrchní, vnější strana, svrchek, die Aussen- seite, Oberfläche, das Aeussere. Po vrchu se mu ošklivosť vysypala. Kom. Vrchem je to oschlé, spodkem je voda. Us. Brt. Já ti budem kašu variti a po vrchu makom ma- stiti. Sl. ps. 318. Aby ju ten čert nikde na vrchu zeme najsť (najíti) nemohol. Dbš. Pov. 435. — V. = nejvyšší stupeň, výsosť, das Höchste, der höchste Grad. Město na vrch štěstí a moci se vyneslo. V. Na vrch dů- stojenství přijíti. Kram. Summa a vrch všeho. Vrchu umění dosíci; Vrch vtipu lidského Kom. V. dobrého. Vš., Br. V tom v. pravé moudrosti záležel. Br. Všemu zlému (hří- chům) na vrch vzešlo. Plác. Nectnosti na vrch vzešly. Bs. Náruživosť, uzel dospěl svého vrchu. Nz. Vrchu nabyti; vrch míti, podržeti. Us. Dch. Na jméno Ježíše je v. zimy. U Solnice. Je tam vrch všeho zlého (hlavní peleš nepravostí). Us. Dbv. V mojej krajine bol vrch chlebu, a už vyše pät sto rokov, čo žiadneho chleba sa nerodí; Pred časy bola táto krajina v. vínu. Dbš. Pov. I. 388., 389. Strana Ptáčkova dostala se mravně takořka na v. v zemi; Jest velice pochybno, zdaliby kurie římská byla kdy odhodlala se k vrchu přísnosti, kdyby byla neměla od nespokojenců podnětu vášnivého. Pal. Děj. IV. 1. 14., IV. 2. 281. (Šd. ). Po- hanství v Uhřích opět vrch obdrželo; Po- mohla králi k vrchu žádosti jeho; V Něm- cích sice drželi přívrženci jeho napořád ještě vrch; Vladislav obdržel v., ale pod jakými znameními? Ddk. II. 157., 287., 348, 418. (Tč. ). Vůdcové, vrch a původové všeho zlého. Bart. V. dobrého, summum bonum.Kom. Na v. důstojenství nějakého kdo při-šel, těší se z toho. Hš. Je to v. veškerýchmilostí. Sš. II. 45. Tu (při odhádání) vrch,tu makovice, tu zámek práva jest; Relacievšech odúmrtí a práv na vrch dovedenýchtu se zapisovati mají. Vš. Jir. 206., 355.Á do Říma nenie proč poslati, ano tu jestv. všie Antikristovy zlosti; Neb sú již synabožieho ďábelníkem nazvali a ukrutnú smrtízamordovali a tu jest dokonal sě vrch jichzlosti; A onu ovci zažene na vrch pýchy,onu v jámu lenosti, onu v trnie lakomstvie.Hus II. 10., 104., 169. (Tč. ). Když radosťvrchu dostupuje, již žalosť se ohlašuje. Prov.Šd. — V. práva = panování čtvrté, kterése děje po odhádání ve dvú nedělích, toslove v. práva, der letzte Grad der Execu-tion, das zur Geltung gebrachte, gerichtlichanerkannte Recht o. der durch Exekutionzu Ende geführte Process. Nález. pr., Ros.Vz více v Gl. 370. Právo na vrch vyšlo.Faukn. 11., 53. Na vrch práva dojíti ne-chati. Vš. Vrch práva k někomu míti. V.Musí na v. práva k odhádání dovésti. Vš.Jir. 83. — V. práva = přísné držení-sepráva, strenges Recht. Náleželo králi sa-mému jakožto hlavě a vrchu práva vložitise v ty rozbroje. Pal. Dj. V. 2. 428. Vrchpráva, vrch křivdy; Vrch práva největšía nejhlavnější křivda; Vrch práva pouhákřivda. Reš. — V. = jedny parohy, einGeweihe. Patnádst vrchuov jeleních. Záp.měst. 1452. — V., Wrch, osada u Liblína. — V. Poličan, osada u Bílých Poličan. — V. sv. Šebestiana, Sebastiansberg, ves v Cho- mutovsku. Vz S. N. XI. 285. — Ostrý v., jm. lesa; Šibeniční v., jm. lesa. Arch. V. 530. — V. babiného dolu, jm. polností v Po- lánce na Vsacku; V. lánu, jm. polností tam- též. Vck. — V., jm. pole u Lesnic na Mor. a j. Pk. — V. kocourů, jm. lesa u Pelhři- mova. Pk.
