A se střídá
A se střídá (vz Střídaní) s jinými samo- hláskami: 1) s e t. j. místo staršího a pů- vodního a nastoupilo časem e: beran, berla, na Slov. barla, baran (také na Mor.), zvětralý — zvětřelý. Ht. V obecné mluvě se a v mno- hých krajinách udrželo, v Krkonoších: še- radný, škaradý, po merandě, Kb., slyšať, držať, čakať, Ht., Hš. m.: šeredný, škaredý, po merendě, slyšeti, držeti, čekati; v nářečí valaš. a slov. na Mor.: tela, sica, nelza m. tele, sice, nelze, Šf.; u Opavy: kniža, jaleň, hadbáv m. kníže, jelen, hedvábí, Hš., Šm.; ve středních Čech.: jáhla, hřablo, řešato m. jehla, hřeblo, řešeto, Šb.; na Slov.: sa, slepica, sadat, lad, lan, čakať, čaša, duša atd. m. se, slepice, sedati, led, len, čekati, číše, duše. Šf., Šb. — V da- tivu pl. nem a vem m. nám a vám (strč. snad: nam, vam). Tyto dva tvary vyskytují se od polovice 13. stol. až do polovice 14. stol., ale jen výminkou vedle pravidelného: nám, vám. Mimo to: bezmałe, nestojte, žleb m. bezmála, nastojte, žlab. Gb. Sem dlužno čítati nevražiti místo navražiti. Kos. — 2) S ě: osiřalý a osiřelý, odolati a strč. odolěti, mlčati — mlčeti. Ht. V jižních Čech.: opršalej a v písní: osiřalé dítě (jinak: osiřet), Kts.; u Radhoště na Mor.: koťa, tobia m. kotě, tobě; u Opavy: mja m. mě. Šb. — 3) S ia nutně v strčeštině a slovenčině po: c, č. š, ž, ľ, ň, z: dušia — duša; také po r: búra — buria, zora—zona. V nové češtině máme přehlasováním všude e, é: duše, bouře, zoře, záře, svíce, země. Ht. — 4. S i, í: žihadlo a žahadlo, Ht.; strč. asa, nyní asi, Gb.; na Mor. a na Slov.: zama m. zima; na Slov.: sňah, řasa, zajac m. sníh, číše, zajíc, Šf.; á m. í v třetí osobě pl. časoslov v -ím: oni choďa, čiňá ni. chodí, činí. Šm. — 5. S o a sice a) v nerozlučitelných předložkách: pa, pra, raz vedle po, pro, roz: pohubiti a, strč. pahuba; pačesy, pamět, paroh, patoky, — počet, pomoc. Místo pra máme nyní pro; předponou pra znamenáme nyní jen věci prvotní a stupně pokrevnosti: praboh, pra- hora, pračas, praděd, pravnuk. Ht. Vz Pra. — Tato proměna padá do doby předhistorické. Gb. — b) Ve slovech vypůjčených aneb ve slovech slovančině s jinými příbuznými jazyky společných: ocet, lat. acetum; oltář, lat. altare; kostel, lat. castellum; komín, lat. caminus; pop, něm. Pfaff; pohan, lat. paganus; komora, lat. camera. Ht., Hš. Srovnej ještě: moře, lat. mare; nos, lat. nasus; hosť, něm. Gast; moc, něm. Macht; noc, něm. Nacht. Ht. — c) Ve mnohých jiných slovech: brada- vice, palaš, strava; na Slov.: bradovica, pa- loš, strova. Ht. V Opavska: mo miło m. má milá, vołom m. vołám. Hš. — Vz O v a; Tvoření slov. — 6) S u: dokud — dokad, odtud — odtad, osupiti — osapiti se, všudy a všady, kudy — kady, Ht., místy zumek m. zámek. Hš. — 7. S y: tehdy — tehda, nikdy — nikda, když — kdaž, kdy — kda. Ht. A s y od nepaměti se střídá, Gb. (Historie českých samohlásek, str. 102.). Sr.: Kobyla, lat. caballus; syt, něm. satt; strč. akkusativy pl. ny, vy s pozdějšími nás, vás a skr. nas, vas. Ht. — Místo a klade se v obecné mluvě v nomin. a akkus. pl. u adjektiv a příčestí y: velký města vyho- řely. — Potom máme a m. y ve jménech kollektivných (hromadných): borka — borky; vrcha, dola, luka m. vrchy, doly, louky; potom a m. y u místních jmen: Benátka m. Benátky; Pečka, Slatina m. Pečky, Sla- tiny. Šb. — 8. S ae v středním Slov.: maeso m. maso; těšae sae (těšá sa, těší se). Šm.—