Kotva
Kotva. Cf. Prk. Přisp. 8. a o skloň. ,kotev' Bž. 99. K., cf. Schd. I. 137. Kotva lodní, Us., horv. sidro; k. Rottmannova, Rottmannsanker , Smithova, Smithsanker (s dvěma pohyblivými rameny okolo příčné osy), Martinova, Martins-, jednoramenná, Bojen-, čtyřramenná, Dregg-; kruh kotvy, das Ankerauge, horv. kolut; kotvu loviti, fischen, horizontalně na podstavec (Anker- schuh) položiti, A. kippen, na jeřáb vy- táhnouti, zavěsiti, katten; kotvu kotvicí sesilniti, Anker verkatten. Kpk. K. hlavní, vlečná, vidličná, dvou-, tříramenná. Pdl. exc. K. balonu, magnetu Vz KP. II. 67., 187., Mj. 356. K. ráznosti, ve fys., der In- tensitätsanker. Nz. Uvrhše z lodie čtyři kotvy. ZN. — K. naděje. Čch. Bs. 17. Ja- zyk tělu kotva. Č. M. 68. — K., kotvice, glochis, der Widerhaken, v bot. Slb. XLII. — K. = máčka. Šf. III. 615., Byl. 15. stol. — K. zemská, kolčatka, nadseda, tribulus, der Burzeldorn, rostl. Slb. 638. — K., ko- tvice, smolka, borka, die Knopper (Gerb- mittel). Šp. — K., y, m., os. jm. — Jan Ctibor Kotva, probošt, f 1637. Mus. 1880. 470., Jg. H. 1. 2. vd. 584., Jir. Ruk. I. 399., Blk. Kfsk. 1342., S. N.