ObzorObzor, n, m., obzírání, Umsicht, f. D. — O.,
horizont,, der Gesichtskreis, jest plocha, kterou lze přehlédnouti s jednoho stanoviska; ohraničení o-ru slove obzorník, jehož podoba tím více se podobá kružnici, čím rovnější neb čím větší jest okolí. Vz S. N. O. umělý, přirozený, zdánlivý, pravý. Nz. O. pravý (astronomický, mathematický, skutečný, ne- beský, der wahre), zdánlivý (přirozený, po- zemský, viditelný, der scheinbare). Š. a Ž. Krkonoše ohrazují v polooblouku obzor náš neb
horizont. Mus. Střílnice na o-ru, hori- zontale Batterie. Bur. — O. poznání, Hori- zont der Erkenntniss. Mark. log. 130.