Přímka
Přímka. Cf. List. fil. XIV. 175. P. prosto- pádní (svislá, kolmá, má-li směr jako šňůra se závažím visícím; svislice, kolmice), vodo- rovná či horizontalní (vodorovnice, má-li směr jako voda tiše stojící), šikmá (kloní-li se stranou), rovnoběžná (rovnoběžnice, ro- vnoběžka), Exc.; řídící (přímky = tři pevné mimoběžné přímky, podlé nichž se pohy- buje přímka, má-li vytvořiti hyperboloid jednoduchý). S. N X. 256., hlavní, největ- šího spádu, obzorná (v persp.), promítající, rozpolující, úběžná (unendlich ferne), zá- kladní (v persp.), Jrl. 423., Jd. Geom. I. 9., IV. 29., NA. V. 81., omezená, styčná, povrchová, vertikalná, Jrl. 5., 189., 191., 404.; přímky různoběžné, rozbíhavé, mimo- běžné, průmětné (Projections-), rovných mocností, Jd. Geom. I. 7., IV. 29., 68., nor- malné, těžné, poledníkové, uzlové (v astron.), NA. V. 2., 138., 392., 394.; p. Eulerova, Čs. math. X. 270., součinitelů, vyrovnávací. Zpr. arch. IX. 75., 76.