ÚhelÚhel, úhlu (dříve a nyní na Slov. gt. úhla), m. Vz Manžel. Ú. = kout, der Winkel, lat. angulus = místo, ve kterém dvé přímé čáry v rozličném směru tažené se sbíhají a sice uvnitř těch čar. Sedl. Ú = odchylka směrů dvou přímek, které vzhledem k úhlu jeho rameny slovou. U. jest rozdíl směru dvou sbíhavých přímek. Blř. U. pravý (90 stupňů měřící), ostrý (méně než 90"), tupý (více než 90° měřící). Rechter W. od. ein Rechter (R), angulus rectus, ywvía öqü-i], úhel pravý; schief, ang. obliquus, úhel kosý; spitz, spitzig, acutus, ôl-tía, ostrý; stumpf, obtusus, áuftleia, tupý; hohl od. konkav, kleiner als 180°, und nur in Bezug auf den konvexen W. so genannt, úhel dutý; ge- streckt od. gerad, von 180°, nur des Systems wegen Winkel, genannt, úhel přímý, diff. geradliniger Winkel; erhaben od. konvex, (einspringend, in ebenen Figuren), grösser als 180°, in Bezug auf den konkaven W. so genannt, úhel vypuklý (úhel vběžný n. vbí- hající); anliegend, přilehlý; anstossend, sou- mezný, stečný; Neben-W., ang. deinceps po- situs, >) feešiji- yo>vía, eine Art der anstos- senden Winkel, úhel vedlejší: Ergänzungs- W., eine Art der anstossenden W., úhel dopl- ňovací, doplněk, úhel doplňku; benachbarte, z. B. die am Perimeter eines Polygons lie- genden Winkel, úhly sousedné; Scheitel-W., ang. verticalis, >) Y. axa v. oyveijv yo)via, úhel vrcholový (n. křížový); äusserer, ang. exte- rior, r) lY. xbc; yo)via, zevnitřní; innerer, inte- rior, -fj ivröc yo)via, vnitřní; Wechsel-W., ang. alternus, t) žvatlal- yiovia, úhel ob- měnný n. střídný; Gegen-W., ang. oppositus, i; untvavriuv ywvia, úhel protilehlý, úhel protější; Linien-W., angulus, ywvía, úhel; Flächen-W. (den zwei Flächen mit einander bilden), úhel plošný, diff. ebener Winkel; körperlicher od. Körper-W., úhel tělesný, und zwar 1. einspringender, min. kout, (kout, prostora jedním toliko směrem uzavřená ro- vinami, jež musí býti nejméně tři a jež v jediném bodě musejí se prostupovati. S. N. ); 2. Ecke, angulus solidus, ßre^eä ywvía, roh; ebener W., ang. planus, iníneóoc yo>vía, úhel plochý n. ploský; geradlinig,, přímočárný; gemischtlinig-, rozličnočárný (různo-); krumm- linig, křivočárný, diff. gekrümmter Winkel; sphärischer o. gekrümmter-W., úhel sfaerický n. kulový; in d. prakt. Geom. wahrer W., úhel pravý;
Horizontal-, úhel obzorný, úhel na obzor uvedený n. svedený; Höhen-, úhel výšky n. úhel nad obzorem n. nadobzorný, sníženosti (pod obzorem, podobzorný). Tie- fen-, svahový (Abdachungs-), odchylku (Ab- lenkungs-), vnější, spřežný (spřežitosti), Kon- jugations-, souřadnic, dostavy, směru, Direk- tions-, dopadu (dopadkový, Einfalls-); vpá- dný, u měření hrubé n. ruční střelby, S. N. XI. 287., KP. II. 129., výstupu (Elevations-), vychýlky (Elongations-), výstřednosti (Excen- tricitäts-), spádu, Fall-, zorný (zrakový), homolog, vnitrní, seku n. úseku n. úsekový, Kreisabschnitts-, středový (který má vrchol ve středu kruhu, Prm. III. č. 12. ), Mittel- punkts-, sklonu (sklonitosti, Neigungs-, vz Schd. II. 5. ), obvodný v polokruhu (W. an der Peripherie im Halbkreise), obvodu (ob- vodový, Peripherie, který má vrchol v ob- vodu kruhu, Prm. III. č. 12. ), srazu, Stoss-, polohy, Positions-, otáčení, der Drehungs- winkel (Šp. ), úměrný (úměrnosti, srovnalosti), vrcholový, odrazu, Reflexions-, tření, zřecí, Seh-, hodinný či hodinový či časový, Stunden-, výplňku (výplňkový, Supplements-). Vz Nz. 325. Ú. v mnohoúhelníku, der Vieleckswinkel. Nz. Ú. svahový, Abdachungs-, Čsk., zákopů, Trancheen-, S. N. XI. 364., bašty, Bollwerks-, Čsk., s pohybnými rameny, proměnný, Ck., úhly nerovné, sobě rovné, střídavé, Wechsel-, souhlasné, korrespondirend, shodné či sou- hlasné, stejnolehlé; ú. souměřitelný, nesou- měřitelný, stýkavé neb stečné, stejnohledné, kladný či příčetný, záporný či odečetný, združovací, Konjugations-.. Jdč. Ú. rozštěpný či rozsošný, Theilungs-, zahnutí, Knickungs-. Nz. Ik. Úhel polarisační. Bř. N. 68., Schd. II. 5. Ú. lomu, odrazu. Vz KP. II. 129., 137. Vrchol, Scheitel, stupeň, Grad, měření úhlu; středění n. zastředění úhlův, das Cen- tnren der Winkel; kroužení, pohybování kruhem, die Kreisbewegung; výseč n. výsek kruhů (kruhový), der Kreisausschnitt. Nz. Ú. sestrojiti, zavříti, měřiti; dvě strany a jimi tvořený ú. určují trojúhelník; úhlové x a y doplňují se do 90°; všichni praví úhlové jsou si (vespolek) rovni; ramena úhlu. Nz. Vz S. N. Dům v úhlech dobře upevněný. Kom. U. čelestní. Ssav. Do úhlu zavěšený, in W. eingehängt. Šp. — Ú. u dělostřelcův: ú. zvýšený, Elevations-, sní- žený n. ukloněný, Repressions-, měřicí Visir-, jadrný, Kern-, nasazený, Aufsatz-, bokový, Flanken-, smetený, bestrichener, smítavý, bestreichender, zmenšený, vermin- 230* derter, mrtvý, todter W. Bur. — Ú. v hor- nictví n. ort slove místo na konci chodníku, kde horník právě při kahanu pracuje, vrtá, trbá, der (das) Ort. Am. Ú. = roh věci, domu, ulice, die Ecke. Na úhlech všech ulic. Br. V témž městě vystavěl z gruntu kollej jesuitskú ve čtyry úhly. Břez. 304. Na čty- rech úhlech toho stolu; Na úhlech zedných (in angulis murorum). BO. Ú-hly stavby, die Grundecken des Gebäudes. Dch. Jsa jako nějaký velmi pevný kámen v rohu úhlu po- ložen. BR. II. 798. a. — D., Troj. — Ú. = strana, die Seite, die Weltgegend. U. hlavní světa (světový); úhly (strany) poboční či mezilehlé či vedlejší (Nebenweltgegenden). 8. a Ž. Východní ú., místo n. úhel nebes, kdež slunce zapadá. V. Dyby byla Morava jako jsou Uhry, dala bych ti huběnky na Všecky úhly. Sš. P. 700. Navrať se od čtyř úhlóv země k svému vykupiteli, jenž tě čeká. Hus III. 80. — Ú. = pol, točna, der Pol. Ú. nebe, V., půlnoční, světa. D. — Ú. električiny, magnetu, galvanského sloupu, der Pol. Magnet má též dva poly č. úhly. Jg. — Ú., hle, f. = pole déle roku ladem ležící. U Bysterska. Sn.
