1 Horký
Horký; horek, rka, rko; komp. horčejší, hořčí; adv. horce, horko; horčeji. — H. = palčivý, horoucí, vederní, ...

10 Horký
Horký. Dopadený při horkém skutku. Zvon III. 249. ...

9 Horký
Horký. Horké železo nejlépe se kuje (užij příležitosti). Rybaj. ...

8 Horký
Horký Mart., astron., a lékař čes. v XVI. stol.; H. Vád., učit. a spis., nar. 1832. Vz Ott. XL 586., ...

8 Horký
Horký. Vz Gb. H. ml. I. 342., 80. ...

7 Horký
Horký. V h. činu postižený, auf frischer That. Wtr. Obr. II. 39., 791. — Martin H., hvězdář, vydal minucí ...

7 Horky
Horky, les. Pam. arch. I. 35. ...

6 Horký
Horký == palčivý. H. vítr, Us., pramen, Stč. Zem. 509., půda (písčitá), Dlj., slzy. Vrch., Kyt. 1876. ...

6 2. Horky
2. Horky — těžko, bolno. Vz Horko (ko- nec i v dod.). ...

6 1. Horky
1. Horky, pl., f., něm. Horka, vsi u Dubé, u Star. Benátek, u Čes. Dubu, u Chrastě, u Čáslavě, u Ouval, ...

1 Horký
Horký, hořčejší n. hořčí; horek, řka, řko; adv. hořce, hořko, hořčeji. H. = horký, heiss, zastr. Jád. ...

9 Horký čím
Horký čím. Hlava horká samou prací Šml. V. 119. — H. = hořký. H. krmě jakožto pepř, zázvor. Maš. ruk. ...