Lkáti
Lkáti, lkám, lkal, ání; lknouti, ul, utí; lkávati. L. = lykati, polykati povětří, otví- rati ústa na znamení veliké žízně, lechzen. Když veliké horko bývá, obyčej mají lkáti. Br. — ke komu. I zvěř polní lká k tobě. Br. — L. = hlasitě a plačtivě vzdychati, úpěti, lechzen, ächzen, schluchzen, krächzen, wehklagen, seufzen. D., V. — abs. Všecko stvoření lká. Br. — (koho) v čem. I my v sobě lkáme očekávajíce vykoupení. Br. Přehořce v sobě lkaje, když mne nepřítel stíhá. Br. Pro niž srdcem v tuhách lkají. Boč. L. v mukách. Pass. Ve krvi bratra svého 1. (války veda). Chč. 449. — ke komu. Lid k Bohu lká. Kom. — po čem: po dobrém. Syr., Br. — nad kým, nad čím. Plác., V. — čím: srdcem. Alx. Pláčem a úpěním lkávali jste. Kon. — proč. L. chudobú. Výb. I. 80. — z čeho. Mám z čeho l. Tkad.