Odfouknouti
Odfouknouti, knul a kl, ut, utí; odfuko- vati, odfoukati, odfoukávati, ab-, wegblasen, ab-, wegwehen. — Ten si odfukuje. Vz Pyšný. Lb. — co: prach. — co odkud: prach se stolu, z hodin. Us. Vítr prach se silnice odfoukal. Jg. — co kam: odfoukni ten papír ke mně. Us. — O. = oddychati, schnaufen, abschnaufen. Je mu horko, jak odfukuje! Plk. — O., přestati foukati, auf- hören zu blasen. Již odfoukal. Ros.