Odhoditi
Odhoditi odhoď, -dě (íc), il, zen, zení; odhazovati — odvrci, wegwerfen, von sich werfen, wegschmeissen, V.; dáti, usouditi, zu Theil werden lassen. — čeho (lépe: co). Sladších odhazujíc pak vnad. Gníd. Syt chleba neodhazuj ani v horko šatu (gt. za příčinou záporu věty). Prov., Jg. Odhodili svých mečův (šp. m.: své meče). Brt. — komu čeho (dáti, usouditi). Othoďte (= usuďte) jí toho, cožť jest zaslúžila. Leg. — se od čeho = nechtíti podíl vzíti v něčem, sich ausschliessen. Na Slov. Koll. — co čím kam: dříví rukou ke zdi, něco psu, Us., dříví na stranu o. Č. — Vz Házeti.