2. Vávra
2. Vávra, y, m. = Vavřinec. Pravýs Vá- vra = bloud n. hlupec. Mus. Chytá se ho v.; sedí mu na zádech v. (když v letě při práci anebo v chůzi někomu je horko a on okápale chodí). V již Mor. Šd. — V. Em.; nar. 1839., spis. Vz Tf. H. 1. 144., 175., Šb. H. l. 302. V. J., nar. 1792., spis. Vz Tf. H. 1. 160., Sb. H. 1. 303. V. Vine, nar. 1824., spis. Vz Tf. H. 1. 144., Šb. H. 1. 303. Cf. S. N. — V., y, f., Wawra, samota u Budějovic.