Vláčiti
Vláčiti, il, en, ení; vláčeti, el, en, ení; vláčívati = tahati, smýkati, schleppen, zie- hen; branami pole přetahovati, aby se hroudy rozdrobily a símě se zahrabalo, eggen; se = smýkati se, sich schleppen; toulati se, herumschweifen. Jg. Vleku — vláčím (stup- ňováno). Vz Gb. Hl. 141. — abs. Pták vláčí (= nosí na hnízdo). Us. Brt., Vrů. Dotud vlk vláčí, až ho také povlekou. Prov. — koho, se, co. V. Zlato vláčel, stříbro vyvlačoval. Sš. P. 329. Vláčí se jak brány. Na Zlínsku. Brt. V. pole. Us. Sn. — koho, se kudy. Vláčili ho po poli, Leg., po zemi. Us. Po zemi se vláčeti, těžce živu býti. Kram. Oráč vláčí po záhonech a úvra- tech. Kom. Lud až po dnes verí v Zmoka, ktorý v podobe zmoklej vrány dolu komi- nom peniaze vláči. Let. Mt. sl. IX. 1. 39. Cikáni v-li se po české zemi a lidi mámili. Let. 23. Vláčeli mnou po písku a kamení, až jsem všeho s sebe do košile pozbyl. Har. II. 93. Kázal železné brány po něm (lidu) vláčiti. BO. A po něm se drobi vláčie. Alx. V. v. 1752. (HP. 42. ). — co, koho čím, kým: koňmi. Troj. Pole branami v. Ben. Někteří sú koňmi vláčeni i viseli. Št. Včerá vláčil jedním koněm. Mor. Šd. Vláčel jsem je mrchou vranou. Er. P. 152. Oře jím a vláčí (dělá jím, co chce). Us. Kšá. Přijdeť čas, že vašimi hubami vláčeti budú po zemi. Let. 203. — kde. Horko se pod oblakem vláčí. BO. Jana Krásu dal potom koňmi v ulicích vláčiti. Pal. Dj. III. 1. 355. — co, koho jak (kudy): za vlasy Štelc. Pole přes záhony v. Us. Hned jimi po zemi na břiše vláčeli. Trip. Zuby hovad s prchlivostí vláčejíce je na zemi. V. Šťastní na koních skáčí a nešťastný pěšky se vláčí. Č. M. 153. Po jednom je (vozy) ven vlačiece bez koní. Let. 78. Avšak často za vrch vláčen; A´ na sě za vrch vláčita. Žk. 198., 477. K uocasu koňskému jej přivážíc vlá- čili jej do smrti. GR. — co za čím. Ledva že za sebou, za patou nohy své vláčíš. Puch. Večer pred Jánom vláča devy dlhé prúty z hrabutia za sebou, aby sa mládenci za nimi vláčili. Let. Mt. sl X. 49. Páči sa mi, páči, čo sa za mnou vláči v kabáte, v klo- búčku. Sl. ps. 293. Koho neráda, ten sa za mnou vláčí. Sš. P. 212. Mám takú sliepočku, čo za sebou črevce vláči (= jehlu). Mt. S. I. 137. Brázdy za někým v. Br. V. se za kým, vz Panstvo. — co kam odkud. Nedá z sebe rozumy v. Rváč, Č. M. 517., Mus. Střeva ze sebe v. Dal., Výb. II. 11. (Pass. ). Len se tak ako tmola z izby do izby vlá- čila. Dbš. Sl. pov. I. 354. Děti moje, ne- kraďte, jen domu vláčejte (napomínal cikán děti). Bayer. — se komu. Sukně se jí vláčí. Jg. — se s kým. Všude se s ní vláčela (tahala, ji s sebou vodila). Us. Já se s tím nebudu vláčet. Us. Sd. V. se s kým = za vlasy se tahati.