Vyžalovati
Vyžalovati = žalováním vymoci, si způ- sobiti, durchs Klagen erlangen, aus-, erkla- gen. — co. Hej lepšie na doline, jako na rovine: hora ma počuje, nič nevyžaluje (ne- vyzradí). Sl. ps. 202., Sl. spv. I. 25. Cos tam vyžaloval? Us. Šd. — si, komu co: bílou věž. Ros. Jen jdi žalovať, to si vy- žaluješ! Us. Dch. Vyžalujú si všetky svoje biedy. Dbš. Obyč. 41. Té, které bychom mohli v. svůj bol a trud, té již není. Kom. — si nač: na červený kabátek (když někdo sám vinen jsa žaluje a potrestán bývá). Prov. Jg. Vz Kabátek, Trest. Č. — se na koho. Nemohl se naň dosti v. Apol. — se komu. Čierna zem, čierna zem, vydaj mi mamku ven, nech sa ja im ešte verne vyžalujem. Mt. S I. 17. Čierna zem, čierna zem! vy- daj mi matku ven, nech sa mojej matke horko vyžalujem. Nitra VI. 238. Nemám komu bych se vyžaloval, tobě jediné chci se v. Nitra VI. 290. — co proti komu jak. Proti advokatům nic nevyžaluješ bez peněz. Us. Tč. — se jak. Tu vyrozprával bedár všetku svoju biedu; lebo jemu už všetko jedno bolo komu, len či už mal ako vyžalovať sa tak od srdca. Dbš Sl. pov. V. 67.