Žalostivý
Žalostivý; žalostiv, a, o = plný žalosti, smutný, traurig, klagend, mit Wehmuth erfüllt. Ž. děva, slunečko, lesi. Rkk. Nebo si položil nás v městě žalostivém, afflictio- nis. Ž. wit. 43. 20. Tam si sedela, tam horko (hořce) plakala, mať moja, mati biedna žalo- stivá. Č. Čt. I. 47. Proč jsi má milá ža- lostivá? Jak já nemám být ž-va, dyž sem poctivosť ztiatila? Brt. P. Muoj koníčku černohřivý, čo si tak ž-vý? Či ťa ťaží ta zbroj moja či ta guba sobolová? Koll. Zp. I. 168. Pro tvú matku ž-vú. Výb. II. 23. — Ž. = smutný, žalost působící, kläglich, trau- rig, beklagenswerth. V. Ž. věc, Byl., škoda, Jel., život. Reš. Velmi prepeknú a ž-vú notu sobe hrali. Koll. Zp. I.46. = Ž. = žalost jevící, kläglich, Klag-. Ž. pláč, křik, naříkání nad mrtvým, V., stenánie, Rkk., hlasy, Troj., píseň, D., nářek. Jg. Ž-vý její zpěv až srdce rozrýval. Brt. L. N. II. 53. Ž-vá psaní obou jatých bratří. Pal. Děj. V. 2. 114. Ž-vé piesně. Hus III. 19.