Horka
Horka, die Gebirglerin. Tč. — H., ves u Zbraslavic, u Olomouce. Ta polívka je z Horky (horká). U Olom. Sd. — H. dvůr u Chlumce v Jič., u Vamberka, u Křelovic, u Čes. Brodu; sam. u Jičína, u Lisolej; H Veliká, Gross-Horka; H. Malá, Klein-H., vsi u Želez. Brodu. PL., Blk. Kfsk. 1317. H. — pastviště a pole u Otaslavic, Pk., vrch nad nádražím ústeckým, Krč., u Nové Huti u Berouna. — Cf. Tk. II. 536., III. 646., V. 241., Tf. Odp. 387., Sdl. Hr. I. 253., III. 303. — Ej horka = těžko. Slov. Němc. III. 43. Vz Horko.