Horko
Horko, a, n., horkosť, die Hitze. Vz Teplo. II. přílišné, Har., sluneční, Jg., náramné, palčivé. Plk. Je za horka zakvašený. Syr. V horko nakvašen. Hitzkopf. Mus. Horkem (= ohněm, plamenem) něco tráviti (páliti). V. Jsou tam veliká horka. Har. Z horka piji. D. To máme horka. Jg. Žencům v horko umdlevajícím. Br. Horkem a žízní přemo- žení. Háj. To je h. (parno)! Us. Jest vy- chovaný pod nebem i v horce. V. Horko až pálí. V. H. ulevilo, ochladilo se. Us. Za horka (za vedra, za parna) nevycházeti. Us. Za horka to učinil (rozjařen, rozloben atd. jsa). Kom. Za horka (= ihned) jsou vyvedeni a stínáni. Kom. Za horka železo kouti. Us., Prk. — U rybářů horko = jeden rok, ein Sommer, ein Jahr. Rybník na tři horka (léta) rybami nasaditi. Us. — H., hořko = těžko, bídně, elend. Na Slov. Plk. — Jg. Vz Horký.