Horký
Horký; horek, rka, rko; komp. horčejší, hořčí; adv. horce, horko; horčeji. — H. = palčivý, horoucí, vederní, heiss, wann. Jg. H. písek, pec, D., lázeň. Us. Horký co var. V. Dokud železo horké, kuj. Us. Horké že- lezo nejlépe se kuje. Jg. Kovati železo, do- kud korké jest. V. Musí to shrýzti, jako pes horký koblih. Us. V příliš horké vodě bába ho koupala (je chtivý a kvapný). Č. — V horkém skutku někoho postihnouti (an der frischen That ertappen). Rk. — H. ne- moc, zimnice (horečka), horké (palčivé) ne- štovice; h. krev, nežit. Jg. — H =. horkosť dělající, hitzig, erhitzend. Jg. Bobok je mokr a horek. Jád. Kosatec je horek. Byl. — H. = prudký, popudlivý, hitzig, feurig, hastig, jäh. Jg. Horké krve. Jg. Není horký ani studený. Us. Horkého mozku člověk. V., Č. Z horka nakvašený. Č. H. jako blen (blín). Mt. S. — H. horlivý, srdečný, vroucí, heiss, innig, nicht gleichgiltig. Jg. H. bitva (krvavá). — v čem. Bude-li hospodář horek v božiem milovánie. Št. — H. perný. V. H. právo (strenges Recht). Jg.