Houba, y, (zastar. a na Slov. húba), f., gt. pl. hub, dat. hubám, lok. hubách, instr. hubami. Instr. sg. houbou, ne: hubou. Vz ou, Skracování samohlásek. Hubka, y, hu- bice, e, hubička, y, f., der Schwamm. Mnohé houby skládají se z klobouku (Hut) a třeně n. hloubku (Stiel). Vz Klobouk. Čl. H. malá, vláknovitá slove: plíseň. H. zemská. V. H. jedlá, nejedlá, jedovatá, domácí (v domě na vlhkých místech, dřevokaz), Pt., dřevnatá, dužnatá, z vláken složitá, Čl, koňská, maltská. mineralní, modřínová n. skřivánčí, mycí, na vozy, pepřová, platinová, růžová, toaletní, voštěná, vrbová, pálená, k tabulkám, Kh.; zápalná (Feuerschwamm), Pt., lazební (suchá, dírkovitá, vodu do sebe pijící, k vytírání, hubice, okatice), V., dubová (dubovka, kotrč), břeková, liští, bezová, listová, kravské houby (jmenují se tak vůbec všecky houby ne- známé. Us. ), jelení, vodní n. mořská (vz Prvoci), v ústech (houby, hubky, plíseň v hubě, moučnice), Jg., Lk., žíravá. Cn. Houby ze země vyrostají. V. Zlých hub se najedl. Čern. Řídký jako houba. V. Napl- nili houbu octem. Br. Na houby jíti, houby řezati, krájeti, sušiti. Omáčka z hub. H. va- řené, smažené. Houby: dubáky, holoubky, hromaždinky, hlavičky, hřiby, kozáky, kozí brady, kuřátka, králůvky, křapáky, majůvky, máselníky, mléče, mléčňáky, muchomurky, modráky, osičáky, prašníky, pýchavky, ryzky n. hryzky n. hryzce, sináky, smrhy n. smrže, špičky, václavky, klouzky atd. — Houby: 1. rezy, 2. plísně, 3. tvrdohouby, 4. břichatky, 5. rouškonosné (které lid zvláště houbami jmenuje). S. N. Ví jméno hubám (je chytrák). Vz Chytrý. Č. O hubách mluviti a o slivách odpovídati. V. Třeba znáti houby, kdo chce hřiby sbírati. Jg. Dekuji za houby, mám doma ryzce (něco lepšího). L. Holenku; ještěs houby pásl (i. e. nebyls na světě) a já již o tom pracoval. Jg. Tys ještě kdes houby pásl, když já to věděl. Vz Nedospělý. Č. Ještěs ty houby pásl (sbíral, hledal. Vz Dávno). Č. Houby hrabati (zaháleti). Č. Čím více hub roste, tím tužší zima naroste. Č. Blá- znivých hub se najedl. Vz Blázen. Č. Houby s octem dostaneš (nic). Jg. Houby víš (nic). Č Houby mi jest do vašich starostí (nic). Sych. Houby dostal (nic). Č. Houby mi do toho. Vz Nic. Č. (Houby zdá se že jest v takových rčeních eufemismem za triviální negaci, hovno´. Srv. Na mou kuši = duši. Brt. ). Někdo má rád houby, jiný holuby. Vz Chuť. Otec jest na hubách (stává v starých matrikách při jménech nemanželských dětí. U Humpolce). Sř. Sv. Prokop houby rozkop. Hrš. Více se vyhýbej houbě než nebezpečenství (jsouť mnohé škodlivy). Km. — H., polyp, zbytné maso, vyrostlina z vnitřního údu, začátek její slove kořen, der Polyp. Ja. Houby na chřtánu u dobytka (housenky, žába, hrdelnice, pod- jed, štětky, morní pryskýř), Maulseuche, Zun- genkrebs. Ja.