1 Hrana
Hrana, y, f. (zastar. hrano, a, n. ), vlastné konec věci; kraj nějaké věci, jako sloupu, který není prostě ...

6 Hrana
Hrana = průsečnice dvou stěn tělesného úhelníku n. mnohostěnu. Hra. Cf. Mkl. Etym. 76. H. = průsečnice ...

6 Hrana
Hrana, f., dle Kača = množství, die Menge. Na Hané. Bkř. ...

6 Hrana
Hrana1, e, m. Přes h-le hustého jedliště. Pl. I. 223. ...

7 Hrana
Hrana (zvoniti). Cf. slovan. grają, grati, crocire, dluž. gronić, loqui. Šf. III. 492. ...

9 Hrana
Hrana (v I. 481. b. ) za Mk. polož: Hus. I. 349. ...

10 Hrana
Hrana, y, f. H. oříšků (lískových) = 3 a 4 oříšky pohromadě. Brt. Čít. 209. ...

10 Hraňa
Hraňa v. hraň, pl. hraně = hromada sněhu. Schraňati snih do hraň; H. dřivi = hranice. Hauer 9. ...