HranaHrana = prsenice dvou stn tlesnho helnku n. mnohostnu. Hra. Cf. Mkl. Etym. 76. H. = prsenice stn tlesa
hranatho: podstavn, die Grund-, pobon, Seitenkante. Jd. Geom. II. 29. H. mnohohelnku plo- skho; h. sousedn, protj. Ib. 21., 24. H. rovnoplosn, gleichflchig, klnovit, keil- frmig, osmistnn, Oktaderkante, spoj- kov, Kombinations-, Sl. les.; hel hrany, der Kantenwinkel; prosvtav na hranch, kantendurchschimmernd, Sl. les.; polov, NA. V. 464., lmav, Z. III. 87., vratn, Rekkehrkante. St. Dif. 271. Hrany, das Trauergelute. B. 70., Prk. Pisp. 26. Ko. gar, grati, grajati zvueti, hlsati, velebiti; h. tedy = veleben nebotka, zpv pohehn, kter se nahrazuje zvonnm. Prk. v Pdg. 1886. 137. Sr. Mz. v List. filol. 1880. 190.191., Mkl. Etym. 76. Na Plt:
hrana, y, f. Zvon mu hranu. BPk. Ti holoubci tak pekrsn houkali, jakoby hrany zvonili; Dal j zvoni hrany na patery strany; Zvute hrany na ve strany, umelo m poten. S. P. 109., 126., 187.
