Hranice
Hranice, die Gränze. Vz Kram. Slov., S. N. H. zátopní, Inundations-, růstu stromů, Baumvegetations-, lesní, Forst-, zemské, říšské, revíru, Revier-, Sl. les., sněhová, NA. V. 536., věčného sněhu, Stč. Zem. 545., pružnosti, Elasticitäts-, Nz. lk., osvětlení, Schd. I. 226., přírodní (moře, jezera, řeky, pohoří), Kř. St. 4., rostlinstva. U samých hranic není dobře chalupu stavěti. Bž. exc. = H. dříví, na níž se co spáliti má, rogus. V MV. nepravá glossa. Pa. U Římanů vz Vlšk. 480. — H., epatica, rostl. 14 stol. — H., Weisskirchen, mě. na Mor. Cf. Žer. Záp. II. 183. Kdo je z Hranic, nestojí za nic. Sbtk. Krat. h. 164. — Na H-cích, samota u Vamberka. — H., Granitz, sam. u Nov. Hradů; Hranitz, vsi u Chotěboře, u Zbra- slavic a u Dobříše; dvůr u Kolína. PL., Sdl. Hr. 1. 5., Blk. Kfsk. 42., 699. (v Čásl.).