Hnáti
Hnáti. — co: vodu (také = překapovati). Us. Km. — kam. Onen živný dech, jenž oheň v révu, sladkosť žene v klas. V dál se h.; Ven mne touha hnala neznámá. Vrch. Kam se ženeš; Oni naň ženou. Dch. A chytůa palicu kam honí tam honí. Sš. P. 669. H. věc až ku krajnosti. Dk. Touha mne hnala ku předu. Šml. H. se do práce. Sá. Strom žene do dřeva. Celé národy hnali na po- rážku. Vlč. H. na sebe (při dražbách; stro- jiti se, fintiti se. U Kr. Hrad. Kšť.). Hnal mu na jeho díl. Půh. I. 288. H. do semene; někoho před soud. Us. Pdl. (Darius) hna preč. Alx. BM. 2. 12. Sám král hna před zástupy. Alx. V. 2440. — odkud (kam, jak). Z jeho tváře krve proud se hnal. Vrch. Dvojím proudem Němce hnali z české země. Vrch. Z hlavních chodníků ženou se ležaté šachty k oddílům. NA. IV. 146. Máti že ho z domu ven honí. NB. TČ. 203. Hnali na jeho tvrze, s jeho chleba na jeho chléb. Půh. 1. 184. — co kam zač. Hnal by za 2 krejcary blechu po strnisku do Vídně. Us. Mtl. — se po čem (kudy). Hnal se po klidu světa okrsky. Vrch. Hnala krávy přes lesek jaborový. Sš. P. 234. Po lese honívej, komu les a háj. Vinař. II. 30. — H. se po rovině. Lpř. Vítr vraty žene. Us. Dch. — jak (kam). A teho hultaja na sto koňach honu (honí). Sš. P. 777. II. úto- kem, Posp., valem na dědinu. Půh. I. 157. Hnal na ně jako s řetězu (vztekle). Vlč. Hrůza mi pot v proudech na skráň hnala; O překot se hnali k dveřím. Vrch. Žene se jako blázen. Dch. Turci v prudkém běhu proti nám h-li. Har. II. 50. Každý žena bez rozmysla. Alx. V. 1381. Hnal tam hrdinsky. St. Kn. š. 124. — co čím. Žene koně prud- kým bodem. Kká. K sl. j. 13. Strachem hnán jsa. Vrch. H. stroje vzduch do ně- čeho. Mj. 8. H. kopím. Půh. II. 46. Hnal na mú dědinu pychem a mocí. Půh. 1. 157. Vz násl. — (se) kde. Vír hnal se nad mou hlavou. Vrch. Reseda v mokré půdě žene pouze do listů. Dlj. 51. Ta věc v této při súdem nemá viece hnána býti. NB. Tč. 7. — kdy. Hna toho dne 30 mil. Alx. V. 1. 14. Po tom vypálenie hnala krávy na pole. NB. Tč. 81. — koho oč. Zř. mor. 1604.