HrotHrot, u, m.,
hrotek, tku,
hrotík, u, hro- teček, čku,
hrotíček, čku = železce na střele, na kopí, na oštípu, das Spiesseisen, die Spitze eines Pfeils. Jg., Výb. I. Ostří
hrotu. Jel. Vzesta dřevce ostrú
hrotú. Rkk. 41., 42. H. praporní, Fahnenspitze. Čsk. H. na kopí n. špic u meče n. na oštipci. Tak že zláma sie kopie a kus dřeva s
hrotem v jeho prsech ustrnulo. Troj. — H. násada u kopí neb podobného oruží dřevce i samo kopí, der Schaft, die Spiessstange, der Wurfspiess selbst, Speer. V., Jg. Svým
hrotem v bok uhodiv, naskrz jej prohnal. D. Měchýřem a parou nás neustraší, musíť na
hrot přijíti. Na Slov. — H., tyč, na níž se něco ku podívaní nosí, eine Bare. V. — H. = koš ve mlýně, die Gosse. Plk. — H. Ale
hrote (= hrome)! já jsem na to zapomněl! Ros.