Hrot
Hrot = železce atd. V MV. nepravá glossa. Pa. Vz Mz. v List. filol. 1880. 194., Mkl. Etym. 79: H. střely, Sal., kotvy, Ankerklaue. Kpk. Skály strmý b. Vrch. Cf. KP. I. 533., 555. Hrot hromosvodu. Ib. II. 210. — Hrotek v knihtiskařství, der Spiess. Dch. — H. = násada atd. Dajž mu ránu až do hrotu. Výb. II. 33. — Přenes. Jak ani necítil by choroby hrot ve svém těle. Vrch. H. řeči. Dk. Aesth. 60. Výčitce h. ulomiti. Dch. — H. úhelníku tělesného (oblý, břitnatý). Jd. Geom. II. 21. H. bašty. NA. III. 143. — H. = radlice. Vz Nákolesník. -- H. = střez. Cf. Mz. v List. filol. 1880. 194. Vz Škopek (v dod.). Z hrota pomyj nabrala, na hlavu jí vylela. Sš. P. 778. — H. v botan. = jemně protáhlá, tenká, tuhá nebo měkká špička na konci listů, plátků, plodův atd., mucro. Čl. Kv. XIX., Slb. XLI. — H, a, m., os. jm. D. ol. VII. 660.