HarmonieHarmonie, e, f., z řec., souhlas, souzvuk. V hudbě současné spojení jednotlivých tonův n. tonořad čili melodií v celek podlé přiro- zeného zákona zvuku. S. N. Harmonie dechová několik foukacích. nástrojův ku produkci
hudební. Hd. — 2. Každé příjemné shodo- vání-se rozmanitého: h. výrazu, jasna a tmava, barev atd. (ve výtvarném umění). S. N. — Vz Zk. Ml. str. 174.; Mk. Ml. 29tí.