Hlas
Hlas. Cf. Mkl. aL. 266., Mkl. Etym. 70. H. = souhrn všech zvuků a tonů, jež člověk n. zvíře mluvidly svými vyvozuje. H. prsní, hrdelní. Vz Mlt. 56., Kram. Slov., Slov. zdrav., S. N. H. bolestný, mohutný, plný, povýšený, povznešený, posměvačný, mocný, Us. Pdl., nebeský. Výb. II. 21. Jeden h. (solo). Dch. Ani po hlase ho nepoznávám. Vk. H. zoufání. Kká. Bylo ho jen h. (o su- chém, slabém). Pk. Keď ja puscím po poli h. (dám se do zpěvu); Spievala bych hlasem (hlasité). Sl. ps. 10., 14. Cit jest hlas roz- umu ; H. srdce mi pravil, že ...; Tajný h. předtuchy. Šml. I. 40, 44. Křičela, co v ní hlasu bylo. Sá. Bohů hlas. Zvonů dojímavý h.; Tajným hlasem veden jsa. Vrch. Aby- chom jedně hlasem toliko bez skutku slíbili. NB. Tč. 196. Jeho h. přechází v mužský. Trúba dá h. Št. Kn. ř. 23. Uslyšel Hospodin h. pláče mého. Ž. wit. Hodné jest, aby jeho milosti česť z hlasu člověka byla dána; Ktož uslyší h. jeho přikázání. Hus I. 308., II. 4. Lepší dobrý h. nežli zlatý pás. Němc. III. 64. — H. = jméno. Reka pojímá s sebou potok mezní, který tu h. tratí a jde k pile. Sdl. Hr. II. 208. — H. Nemysli nahlas (ne- skákej do řeči). Us. Dhn. — H. = štěkot. H. psů honících dělí se na bas, tenor, alt a diškant; kromě toho je chraplavý, jasný atd. Škd. exc. — H. = ton. H. též = souhrn všech tonů, jež na kterémkoli nástroji hu- debním vylouditi lze. Mlt. H. prsní, hrdelný, střední, Chlum XL, XII., první, druhý, Zv.; na dva hlasy, zweistimmig, doplňující, pod- statný, chlapčí, kleštěnců; rozsah hlasu, Umfang; protivné kráčení hlasů, Gegen- bewegung; hlasy rovnati; h. povýšiti, sní- žiti; celým hlasem, půl hlasem. Hd. v Mus. Hlasem táhlým zpívati. Brt. — H. ve var- hanech = rejstřík, mutace, třída (chor) píšťal ze stejné látky stejně vyrobených. Zv. Vz Mlt. 56. — H. = pověst. Vyšel mezi lid h. Čr. Po všech okolních zemích hlasové jdú. 1415; Slyšíme, že h. v Čechách běží. 1432. Pal. Rdh. I. 180. Přišli do hlasu pro loupež- nictví. Dch. Byl po všech horách jen jediný h. o tom, že . . . Sá. Jeho jméno má dobrý h. Kv. 1842. — H. = mínění atd. Připadly mu jejich hlasy; hlasy pořadem dávati. J. tr. V jeden hlas vecechu. GR. H. národa h. boží; Za h. boží to mají, v čem se všici srovnávají. Bž. exc., Hkš. H. živý svědkův nejdostatečnější při právě. Cor. jur. IV. 3. 2., 414.; H. jednoho — h. žádného. Cor. jur. IV. 3. 2. 414. Evang. stavové od katolických hlasy převýšeni byli. Slav. II. 323. List zní od slova do slova takovým hlasem. 1454. Mus. 1887. 117. — H. = volnost mluvení. H. žádá podkomoří (chce mluviť). Kká. Td. 163. — H. = vypsaná úloha, která zpěvá- kovi nebo hudebnímu nástroji ve skladbě přidělena jest. Mlt. — H., a, m., os. jm. H. Jan z Kamenice. Vz Tk. IV. 726., Tk. Žk. 193. — H., ves u Horšova Týna; Laas, ves u Stříbra.