Slunce
Slunce. Vz Stč. Zem. 174., Mkl. Etym. 334. a., S. N., Rk. Sl. S. pravé či skutečné, smyšlené, Stč. Zem. 116., idealní či střední, ZČ. I. 167., NA. V. 395. Kasá se na slunce s motykou (marnou práci podniká). Us. Tč. Po slunku = večer. Brt. D. 266. Slu- níčko mi krásně zatápí do mých starých kostí. Šml. Nevěř slunci, které bleskem z nenadání svitne (náhlému štěstí). Brodz. Mé svědomí tak čisté jako to s. Exc. Když vzchází s., radu, a když zapadá, kvas měj. Výb. II. 648. Časně ráno svítící s. zřídka celý den potrvá (jasné). Exc. Pro jedno kvítí s. nesvítí. Us. S. zachází v šarlatu, bude pršeti. Us. Pod sluncem se nic ne- ztají. Němc. Každý k vycházejícímu slunci raději hledí. S. jedno za všecky hvězdy stojí (svítí). Hkš. Bude dažď, slunce vlasy rozpuščává (s. vodu pije t j. když vidíme dlouhé smouhy na obzoru). Vz Sbtk. Výkl. 20. Cf. Zemice, Mách. 214. — S. = slu- neční světlo. Bylo večer již po slunci. 1570. Wtr., Bart. 77. — Přenes. S. rozumu, Št. Kn. š. 24., spásy. Vlč.