StřelitiStřeliti, 3. os. pl. střelí, střel, -le (íc),
il, en, ení; stř
íleti, 3. pl. s-lejí, stř
ílej, stří- leje (íc), el, en, ení; stř
ílívati, střelovati — střely pouštěti, schiessen, feuern, büchsen, bürschen; prachem trhati, mit Pulver spren- gen; skočiti, wohin schiessen, springen, flie- gen ; udeřiti, schlagen (mor.); se = hoditi sebou, skočiti, letěti, schiessen, fliegen, sich werfen. Ig. — abs. Střel! Přestanu stř
íleti. Ta ručnice dobře stř
ílí. D. Slad stř
ílí (po- číná růsti). Us. Ob
ilí střejlí. Us. u Petrovic. Dch. Je střelen. Vz Op
ilý. Us. Sn. Karabá- čem praská, jako kdy stř
ílí. Vy chcete jen stř
íleti tam a oni nemají sem?; Oni jen s. tam, ne aby se stř
ílelo sem? Dch. Děla byla pořád nabytá, jen stř
ílet. Us. Sk. Jak ponajprem (ponejprv) střel
ila, tři sta Turků zran
ila, jak po druhé s-la, celý tábor zra- n
ila, jak po třetí s-la, všecky Turky za- hnala. Sš. P. 107. Člověk stř
ílí, pán Bůh kouli řídí. — co, koho: ptáka, Us., skálu (prachem trhati). Šm., Vys. S. věc = pro- dati, jí se zbaviti. Ú Žamb. Kf., Sml. — čím (co): šípy, koulemi, kamením, Jel., D., nabitou flintou, velikým olovem, Us., kopím, St. skl., motovidlem (něco hloupého dělati). Č. Chlumeckým prachem (chlubiti se, prá- šiti), Us., železnými koulemi. Let. 399. S. koho kopytem (uhoditi) Mor. Brt, Stříbr- nými koulemi s. (podpláceti). Us. Vzhůru námi střel
ilo (hod
ilo) moře. Kom. Mor hlízami a pryskýři stř
ílí. Kom. Střel
ila -ho smrti střelů přeukrutnú. Sš. P. 10. — čím, koho, kam. Stř
íleti šípy k c
íliu. Dal. 59. Ohnivým ší- pem střeli do mně. Sš. P. 789. — z čeho: z ručnice, V., z položené zbraně, Šp., z luku. Vrat. 52., z děl, z kusů. D. Obě vojska z ve- likých kusuov na sebe stř
íleli. Dač. I. 248. Vyjel do pole, střel
il z pistole do té naší brány. Sš. P. 411. Kdo z stříbrných děl stř
ílí, nebrzyť se chybí. Prov. Č. S. z mo- tovidla (o hloupém), z motyky. Č. — kudy z čeho, kam. Oknetn do kostela z ručnice střel
il. Bart. — čím po kom. Cepem po ptácích stř
íleti (něčeho nemotorně se cho- piti). Prov. S. po někom, V., po vydře. Sych. Stř
ílí očima po děvčatech. Us. Šd. Pandaros střel
il šípem po Menelaovi. Cimrh. S. po holubech. Střel
il po něm Stymberský král prudce, poran
il mu jeho věrné srdce. Sš. P. 185. — (se, komu) kam (do čeho, mezi co, v co, nač, k čemu, mimo co, pod co). Stř
ílí pánu Bohu do oken (tlachá, chybuje se). Č. S. koulemi do terče, do ne- přítele. Us. Delfín střel
il sebou prudce do písku (hod
il). Har. Stř
ílí mezi holuby (lže). Prov. Č. S. v holuby, na holuby. Us. S. k městu. V. Stř
ílíme k jednomu c
íli (stejný máme úmysl). Sych. Stř
íleti k terči. Sych. S. na duch zvěř = zvěř přímo proti ně- komu n. od někoho běžící. Us. Plamen se stř
ílel z Malé strany na město. V. Stř
íleti do modra, pánu Bohu do oken, ins Un- gewisse schiessen. Dch. Střel jim do očí. Er. P. 232. Letěla tu b
ílá holubička a já sem ji střel
il prostřed srdečka; Kačena divoká letěla s vysoka, šohaj dobrý střelec střel
il ji do boka; Koníčku bělavý, vyvez mě z Moravy, esli nevyvezeš, střelím ti do hlavy; Střel
ili mu do boku štyry kulky. Sš. P. 193., 530., 532., 714. Zrovna v srdce střeliti. Er. P. 399. S. na jelena. Er. P. 158. Lišička sedí na hrázi, myslivec za ňu po- chází, střel
il na lišku, zab
il Marušku, tam ona leží na vršku. Sš. P. 116. Na mne stří- lel. Půh. II. 499. Něco k vetešníku střeliti = něco z nouze prodati (žert). Us. Dch. Nedostává daru, kdo stř
ílí mimo c
íl. Mor. Tč. Nab
il bych sobě pár pistolí, střel
il bych synkovi pod nohy. Sš. P. 254. — jak. Na slepo (bez kulek n. bez broků, blindschies- sen), na pískot, na svist, na postrach. Šp. S. v běhu. Šp. Na prázdno s. D. Vz Tla- chal. Č. Stř
ílí kolem rohu (špatně). Us. — Stř
ílí bez prachu (tlachá). Us., Č. — proč. K něčí poctivosti s. J. tr. S. pro česť. J. tr., Sych. — kým: sebou = házeti. Kom. — odkud: s hradeb s. Us. Se zdí kamením s. Let. 60. — (kým) kde. Kdyby nepřítel táhl, aby na zámcích stř
íleli. 1544. Snadno za křovím stř
íleti. Č. M. 166. Delfín pod lodí a okolo ní sebou stř
ílí (hází). Pref. — s čím. Vlny s lodí vzhůru střel
ily (sko- č
ily). Kom. — čím, odkud, kam. Od jed- noho kraje světa k druhému s. může (há- zeti, letěti). Kom. Neměli čím k městu stří- leti. Bart. Když k vojsku s-li. Bart, 262. — se kam. Ty se v souboj naň směle střelí. Puch. Jáť se musím v holuby stř
íleti (ven vykrásti ?) a tím dřív, abych nemus
il portu píti. Dh. 166. —jak kde: přes zápověď po ulicích s. Er. — s adv. Abys dobře střel
il, nasaď výš. Dch. Nedrž se předu, zadu, než sa chytni prostředu; vzadu, předu stř
ílajú, prostředek vymíňajú. Sš. P. 107.