Včile, včilVč
ile, včil, komp. vč
ileji; přehlasováním z v čule. — V. = rychle, bystře (ale v tomto smyslu se ho už neužívá), rasch, schnell. Ovoce vč
ile dospělo. Výb. I. 171. V. nebo včul m.: v č
ile vyskýtajícího se v EZ. ve smyslu rychle, nebo m.: v čulě, lokalu to s předložkou v od neurčitého adj. čul, a, o, přehlaseně čil, a, o, pošlého ze slovesa čiji — číti. Ht. Zv. 63. — V., vč
ilej, včilkaj, včilky, včilka, vč
ile, vč
ilejc, vč
ilek = nyní, teď, hned, jetzt, sogleich. Na Slov. a Mor. a ve Slez., na Slov. včul atd. Vck., Tč., Klš., Pk., Šd. Včil přišel. Bern. Od včil, od vč
ile, von nun an, von jetzt an; od včilka, od vč
ilejška; před vč
ilem tu byl, právě odešel; po včil, bis jetzt; před včil odešel. Na Ostrav. Tč. Až včil = až teď, až nyní. Kda. I. 93. Ten dělá vč
ile na poli; Muž mój vč
ile jest doma byl. NB. Tč. 39., 121. Včil mládenci nastávajú, do mší svatých v karty hrajú; Milúnká děvečko, potěš mé srdečko; Prvej sem těšila, vč
ilej už nemožu; Zvonily by tobě ty turecké zvony, včil ťa budú žráti ty morské potvory; Pověz, děvčico, budeš-li moja? Ei budu, budu, ale to ne včil, počkaj, šohajku, až si podívčím; Měla jsem galánů jak maku drobného a vč
ilej já smutná už nemám žádného; Vč
ilej sem, má milá, na tebe zapomněl; Včil ja juž musim być tvojum manželkum; U mamy si jedla žitne halušečky a vč
ilej musiš jesť dosť chore klusečky; Vč
ilej sem sa vdala, starého si vzala, vč
ilej mosím doma byť; Prve's mě vodil od města k městu, vč
ilej mě vodíš čertovú cestú. Sš. P. 45., 94., 146., 228., 235., 263., 425., 470., 494., 532. (Tč. ). A včilka, jak vidím, vzíti se (= si) mě ne- smíš. Čes. mor. ps. 184.