Činitel
Činitel, e, m., pl. činitelé, kdo co činí. Der Thäter. D. Buďtež pak činitelé slova a ne posluchači toliko. Br. Odstupte ode mne Činitelé nepravosti. Br. Divů činitelé. V. — Č. počet, kterým se jiný počet množí, faktor. Sedl. Č. společný (gemeinschaftlicher Faktor). Pořad, tabulka činitelův. Společného činitele vysaditi, vyjmouti (herausheben); roz- ložiti v činitele; na činitele rozvésti, rozčiniti (číslo, eine Zahl in Faktoren auflösen). Nz. Činitel počet, který jiným se množí n. ná- sobí; výsledek obdržený čili součin je pak každým počtem tímto dělitelný; pročež slovem činitel též každý počet se naznačuje, kterýmž počet jiný dělitelný jest. Ku př. 3 a 5 jsou činitelé počtu 15. S. N. — Č. = zástupce, plnomocník. L. — Činitelka, y, f.