Činiti
Činiti, 3. pl. -ní, čiň, čině (íc), il ěn, ění; činívati. Činiti je vzorcem časoslov čtvrté třídy. Kmen: čini. Přítomný čas a) Způsob oznamovací: činím, činíš, činí, činíme, činíte, činí. b) Zp. rozkazovací: čiň, čiňme, čiňte. c) Přechodník: čině, činíc, činíc, činíce, d) Konditional: činil bych, činila bych, činilo bych. Čas budoucí: budu činiti. Čas mi- nulý. Způsob oznamovací. Činil, a, o jsem atd. Konditional: byl, a, o bych činil, a, o, atd. Přechodník : činiv, činivši, činivši, činivše. Příčestí min. času a) činné: činil, a, o; b) trpné: činěn, a, o. Supinum: činit. — Pozn. 1. V rozkazovacím způsobě splývá kmenové i s předcházející souhláskou: nosi — nos, lovi — lov, hodi — hoď. Po skupeninách souhlásek na konci slov neoblíbených obje- vuje se samohláska i; v pl. zůstává původ- nější ě: modli se, modleme se. Bž. — Pozn. 2- Dlouhá kmenová samohláska se tamtéž krátí: chrániti — chraň, obrátiti — obrať. — Pozn. 3. V minulém trpném příčestí zten- čuje se poslední samohláska i před e v hlásku j, se kterouž se předcházející souhlásky d, t v z, c směžďují a předcházející s, z, st, sl se obměkčují v š, z, št, šl: souditi — souzen, chytiti — chycen, kvasiti — kvašen, raziti — ražen, pustiti — puštěn, mysliti — myšlen. Výminku činí v češt. (na Slov. a Mor. se tyto hlásky nemění) a) časoslova: cíditi — cíděn, ča- diti — čaděn a čazen, kaditi — kaděn, zděditi — zděděn, cítiti — cítěn, pečetiti — pečetěn, spasiti — spasen, odcizen, zamezen; b) časo- slova, která před dj a. tj ještě souhlásku mají: drážditi — drážděn, křtěn, hyzděn, ctěn. Vz Čas, D. Během času se u stj, slj, sj, zj čení tak zanedbalo jako u bj, pj, vj, mj: křestěn, kreslen, huben, lapen, loven. Kz. — Č. = dělati, robiti, thun, thätig sein, handeln; spraviti, spáchati, hervorbringen, zu Wege bringen, machen. Jg. — abs. Jinak učí, jinak činí. Us. Jak kdo činí, takovou odplatu béře. Rb. — co, koho. Jedno myslí, druhé mluví a třetí činí. Č. Činiti zázrak, pokání, bezpráví, D., starosť, odboj, pomluvu, řeč, kázání, prosbu, modlitbu, oběť, výklad, V., sváry, Háj., pohrůžky, díky, přísahu, vůli, strach, spravedlnosť, Jg., otázku, Šm., svou povinnosť. V. Čiň to, čiň jiné, tak ti čas mine. Vz Práce. Lb. Co činiti? Us. Židká metla dobré děti činí. Prov. Č. odpor. Us. Podsudí činí odhádání. Vladisl. zřiz. zem. Má-li po- hnaný svú při tím ztratiti, ponidž jest jej činil poručník nemocna. Č. z Dubé. Jáť jsem tobě to psal jakožto příteli, ižádného v tom vinna nečině. Pr. — co komu: křivdu, Us., protivenství, Bart. 8.; zprávu o něčem, Bart., hanbu, starosť, V., pohřeb, odpor, soud, česť, Jg., bezpráví. D. Nevděčnému čiň co čiň, nic mu v dík (a by mu i na krk tlapil.).Prov. Č. někomu díky, škodu, pomoc. Jg. Všecko mu činila, i pomyšlení. L. Tak učinil Bůh Israelským. Bl. — co komu čím: svým nákladem. Arch. I. 77. — co k čemu. Nic tak nečiní k šťastnému životu. L. Naději k vítězství někomu činiti. Vrat. činí to k svému prospěchu. Toho nedopúščej, aby sama k tomu činila. Mus. — co s kým, s čím. Co jest s tou věcí č.V Solf. Volno ti č. s ní, co chceš. Jg. Co máme s tím nemocným č.? Jg., Flav. Vojny s někým č. Jg. Míti s někým co č. Šm., Th. Každý se svými věcmi č. má. Kom. S velikými pány má co činiti. Kom. S kým mám co č.? D. — čeho. Jiří jechu se velikých jim slibův činiti. Dal. A počali velikých škod činiti. Háj. Jechu (jali) se hradu činiti. Dal. Ale lépe: co, než : čeho. Vz stran tohoto gtvu: Genitiv, D. II. 7.; Spo- dobení. Činiti rozdílu mezi ... šp. m.: rozdíl. Km. Činilo mu to velikých nesnází, šp. m. veliké nesnáze. Brt. Č. šlechtě úkorův, šp. m. úkory. Brt. — co kdy. Na každý den něco činím. Anth. I. 97. Za zdravého života dobře č., po smrti času nebude. Jg. — V ži- votu mu úklady činil. V — co z čeho. Počet někomu z něčeho č. Jg., Rb. Prach z kamene, z dřeva. Tys sobě ze mne smíchy činila. L. Svědomí si z něčeho č. Us. Z nepaměti (1515). Er. Pokání z něčeho č. Vn. Vz Za co. Z moci svého úřadu. Mk. Žerty sobě z někoho č. Us. Duch sv. z pyšných pokorné činí. Pass. 392. C. něco ze zlosti. Chč. 618. Počty z zemských příjmů a vydání č. Bart. 1. 11. Zlé z úmyslu č. Arch. L 77. Rozkoše z něčí bolesti si činiti. Chč. 445. Víno a ženy z lidí blázny činí. Prov. — co (komu) kde. Ve hře proměnu č. Jg. V tom dobře činil, že.. Dal. V domě vždy třeba něco č. Má-li kdo v městě co č. Jg. Č. něco v službě. Chč. 380. Mezi těmi nemá hněv co č. L. Co mezi nimi činíš? Č. něco před soudem, Pr. měst., před diváky. Us. Strany, které při úřadech co č. mají. (1658). Er. — co přes co: přes míru, Ml., přes zákaz, přes napomenutí. Mk. — — komu za co: za spravedlivé někomu č. Kom. — co za koho, za co. Práci za někoho č. Us. Prosby za někoho č. Arch I. 11. Po- kání za hříchy č. Anth. I. 29. Tato se jim pokuta činí za to. Tov. Co jest škod mimo to, za to Beneš jemu má právo činiti. Půh. I. 264. — jak dlouho: A to činil jest za let dvaceti. Výb. I. 387. To má č. po 4 neděle při obědě. Tov. 99. — co, koho čím, se čím. Radostí co é. nevěděli. Vrat. 163. Č. se ná- městkem. Chč. 305. Proč se jinou činíš nežli jsi? Br. Tiem sě činil, jímž nenie. St. Nečiň se tím, čím nejsi. Bl. Nečiň se nevinným. Us. Nauky žití naše činí blahoslaveným. L. Učinil krásnou řeč latinským jazykem. Háj. Oheň nebeský činí strach blýskáním. L. Ten hoch se činí zdvořilým. Jg. Hloupým se č. Jg. Činiti se mocným věci (zmocnovati se jí). Šm. Č. se veřejným úředníkem (vydávati se za něho). J. tr. — (co) na co. Tato voda činí na síru. Krok. Náklad, útraty na něco č. V., Br. — o co. Často měl jsem o to činiti. Čern. O to č. jest. Jg. Tuto jest č. o úřad hejtmanský. Žer. Ví, oč jest činiti. Ml. Má o hrdlo, o česť činiti. Vš. — s kým oč = rokovati. O mír. V. Míti s někým oč činiti. Us. Ktoby s kým oč právem měl č. zemským. Arch. I. 58. — (co) o čem. O lesích (=vy- jednávati). Kdo chce pokoje, nečiň zmínky o boji. Us. — co o čem podlé čeho: soud. Nz. Opis, nákres, obraz, stůl podlé jiného. Us. — co bez čeho, bez koho: Bez Boha co dobře č. nelze. Jg. Bez pomoci božské nemůžeme nic č. Jg. Něčí kázání (rozkazy) bez rozpači č. Kat. 2496. Bez odkladu něco č. Us. — co na kom, na čem: na domě. Us. Na tom zle mi činíš. St. skl. Č. na někom otázku. Solf., Háj. — co pro koho, pro co. Činím to pro otce. Us. Něco č. pro výstrahu. Apol. Štědře pro Bůh činiti. Jg. — co proti komu, čemu: odpor. Jg., Rk. Č. něco proti Bohu. Výb. I. 248. Něco proti zápo- vědi č. Mk. Proti své cti a zápisu něco činiti. Arch. I. 149. — co po kom = jako on, dle něho. Hos. — se (komu) kde. Činilo se mi před očima = zdálo se mi. Plk. Činili se spravedlivými před lidmi. Jg. — od koho, od čeho. Čiňme ,od Boha počátek a bude dobrý pořádek. Č. Od radosti, od hněvu neví co činí. — Pozn. Tato vazba je dobrá. — se. Ona se činila. Čiňte se ( = pospěšte si). Us. činím se mu poručena. V. Činí se (staví se) nevěda, vesela. V., Ros. — se s čím (pospíchati). Čiňte se s polívkou! Rk. — se komu. Činí, se mi = zdá se mi. Jg., Rk. — jakoby. Činí (činil) se, jakoby ne- slyšel. Us. — Jel., Solf. — se komu v co: v hod. Apol. — že. Lež činí, že často lidé nevěří pravdě. Št. — aby. A učinils, aby zemi naplnil. Br. Tak sobě čiňte, aby . . . Nt. — adv. Č. dobře, zle, neprávě, ctnostně, nešlechetně. V. Známo č. D. Č. si mužně, zmužile, opatrně, hrdinsky. V. čiň dobře a právě, neboj se císaře ani krále. Prov. Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Jg. Mnohý si skoupě činí a spoří. Reš. čiň dobře a věz komu. Č. Čiň dobře netáže se komu. Č.