Sokol, a, sokolík, a, sokolíček
Sokol, a, sokolík, a, sokolíček, čka, sokolček,ečka, m.; sokole, ete, sokolátko, a, n. V mluvě myslivců pochop. Šm. Strsl. sokol?, falco, přípona -ol?. Aind. cakuni, y.ýy.voq; lit. sakalas ist entlehnt. Mkl. B. 110. Sokol?, litev. sakalas, lat. falco. Schl. Der Falke. S. islandský n. lovecký, f. gyrfalca, raroh veliký, f. sacer, raroh malý, f. lanarius, obecný, f. peregrinus, ostříž, f. subbuteo, ostříž jižní, f. Eleonorae Gene, dřemlík, f. aesalon, poštolka obecná, f. tinnunculus, po- štolka jižní, f. cenchris, poštolka rudonohá, f. rufipes. Vz S. N. S-vé, falconidae: pilich, moták, včelojed, káně lesní, luňák červený, krahuj, jestřáb, sokol obecný, ostříž, po- štolka, dřemlík, orel, hadilov písař. Frč. 362., Schd. II. 456., KP. III. 353. Lov, hon, nosítka na s-la; s. zalétá; s-ly stříleti, cvi- čiti, odstíniti (vzíti jim chocholku). Šp. S-em honiti. D. Letěl s., zaletěl, třikrát Krakov obletěl; Leť s-e do pole, nalítej se do vůle, nazobej se kúkole; Zanechala sem já s-la pro páva, včil bych ho šla hledat, nevím, kde sedává; Všecko sme polovili jak zajíce tak srnu, jak s-la tak pannu; Seděl s. na topole, přebíral si peří svoje; Vyhledni s-le, vyhledni do pole, mnoholi to hostů nevída- ných jede. Sš. P. 176., 466., 623., 696., 799. Nestrílaj mia myslivečku, já mám mladých sokolečků; Sokolátka moje děti, kam sa mám s várna poděti? Sš. P. 696. S-lem lí- tati (jako s.). Č. S. šibří (jako vrabec). Us. S-lem honí (živí se, jak může). Mus. Vz Ho- spodářství. Č. Sova nevysedí s-la. Vz Pota- titi se. V. S. sovou vysezený (o nevděčném synu, Jg.; o pyšném. Č.). Zhýral se sokolíček, zbujněl milý. Vz Zhýralý. Mus., Č. Když s. zahuben (oprší), bije (klove) ho i vrána (vz Neštěstí). Č., Lb. Mrtvým sokolem ani vran nelovívají. — S., česká tělocvičná jednota v Praze, v Čechách, na Moravě a v jiných slovanských zemích; také člen jednoty. Vz S. N., KP. I. 413. - S., osob. jméno. Vz S. N. — S., ves a) u Rychnova, b) u Olo- mouce. PL.