1 1. Jíti
1. Jíti (v obec. mluvě vých. Čech. hlavně ve složených: jdout, vodejdout, přijdout. Šb., Jir. ). V přítomných ...

10 Jíti
Jíti, jdu. —jak. Jde, jako krmná kachna (kolíbavě). Us. Čes. I. XI. 269. — oč. Chodí o funus (shání pohřeb). ...

9 Jíti
Jíti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 128., 139., Čes. 1. VIII. 157. Šel s vlasama (dat si je ostříhati). ...

8 Jíti
Jíti, jmu. Časov. ok. r. 1440. vz v Mus. fil. 1896. 450. — J., jdu. Cpát tím šel (se hájil a p.), že ...

8 2. Jíti
2. Jíti, jmu. O pův. slova cf. Gb. II. ml. I. čl., 55., 112. ...

8 1. Jíti
1. Jíti, jdu. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 72., Dob. Dur. 189. O časov, na Mor. cť. Brt. D. ...

7 Jíti
Jíti v dialekt. Vz List. fil. 1892. 103. — kam (s čím). Kněz šel s pánem Bohem k nemocnému. Us. Já tam ...

1 Jití
Jití, n. Das Gehen. J. cestou, na horu. V. Mám těžké j. St. skl. ...

1 2. Jíti
2. Jíti. Vz Jmouti. ...

10 Jíti jak
Jíti jak. Ide, ako loď bez vesla. Mus. slov. VI. 109. Chodil po kobercích, jako duchové po hřbitově. ...