Metafora
Metafora, y, f., z řec., přenáška, přenos, přenůška. M. jest tropus na podobnosti se zakládající, kde místo slova pravého, vlast- ního užíváme výrazu obrazného na př., jaro se usmívá; voda stříbropěná; on jest be- ránkem v míru ale lvem ve válce', což jest skrácené přirovnání místo: on jest v míru jako beránek, ale ve válce jako lev. Šíře rozpředená m. stává se allegorií. S. N. M. není než skrácené přirovnání, kladouc za věc přirovnanou přímo tu věc, ku které se přirovnává. Přenášky se činí 1. od věcí bez- životných a) na věci životné. Bůh jest stud- nice dobroty nevyvážená. Byl mu štítem dobrým, b) Na jiné věci bezživotné, zvl. na činnosti a vlastnosti lidské. Víra zhasla, láska ustydla. — 2. Od věcí životných a jich činností a) na věci neživotné, zvl. na čin- nosti a vlastnosti lidské. Odstoupila naděje vše křesťany. Rozkošem uzdy nepouštěj, b) Na jiné bytosti životné. Záboji bratře, ty udatný lve. Dítky své na tuhé uzdě držel. — Pozn. Ve příčinách velmi mnohých užívá se metafor pro nedostatek slov vlastních, a takové metafory slovou katachrese. Slunce vychází. Večer nadešel. Hrůza mne obešla. Rozum potuchne. Písmo zapaluje k dobrému. Vz více v KB. 232. Metapher, Uibertragung, f., verblümter Ausdruck, Gleichniss, n. M. čistá, pravá, Vz Mus. 1844. str. 430., Zk. Ml. II. 159., 162.; Mk. Ml. 310.