Rozpučiti
Rozpučiti, il, en, ení; rozpučovati = roz- trhnouti, zersprengen, aus einander drängen; se, roztrhnouti se, aufbersten, aufplatzen, aufbrechen. — se od čeho: od hněvu. Bern. — Reš. — se čím. Srdce se v něm roz- pučilo. V. Ať se v něm srdce r-čí. Sš. P. 50. — se. Růže už se rozpučila. R-čí se květné jaro. Us. Dch. — se komu kde. Rozpučil se mu prst při nehtě. Bern. — se jak. R-čil se (Jidáš) v půli. Sš. Sk. 2. Rozpučí se (mé srdce) na dva kusy, že ta vojna býti musí. Sš. P. 124. — v čem. Kráva na kunčíně (jeteli) hnedky ti zahyne, jako člověk r-čí se ve velké slanině. Tč.