Síti
Síti, seti (zastr. sáti), seji (síji), siji (zastr. sieji); sij, sej; seje (íc); sel (sil), sil (zastr. sál, siel); sát, set, sit; setí, sátí, sití, sení (zastr. sienie); sívali, sívávati. Vz Bíti. S., seti, serere, lit. seti, séju, lett. set, prus. semen, got. saian (= s?jan). Lat. sero ze seso (s?vi, s?tum). Mkl. aL. 59. U Opavy: šiť, šeju, šil, šity. Klš. — S., zrna po poli jistým pořádkem rozhazovati, aby vzešla, säen. Jg. — abs. Oře, oře i seje, hezké děvče sobě vede. Sš. P. 430. Oráč oře po třetí, seje a vláčí po záhonech. Kom. Bylo mokro, že nemohli seti. Star. let. Musili mnozí po druhé síti. Star. let. Ráčil mi Bůh mily ščesci dać, dnes sem sel a možu dnes i žaé. Sš. P. 19. Žneš, ješto's nesál. ZN. Kdo neseje, ten nevěje. Vz Lenost'. Lb., Č. Kdo chce žíti, musí síti. Č. Jak budeš síti, tak budeš žíti. Prov. Jg. Kdo skoupě seje, ten skoupě sklízí; Kdo na jaro neseje, v je- seni nevěje; Kdo řídko seje, řídko žne; Jiný sel, jiný žne. Šp. — co: obilí. Us. Sál své sěmě. M., BO. Sieli sú pšenici a žieli trnie. BO. Pámbů sám ví, kde's ten klíč sel (vsel = ztratil, založil). Us. Msk. Což bude sieti, to bude žieti; Již pozná duše, že co bude kto zde sieti, to bude po smrti žieti. Hus II. 154., III. 111. Dříve musí žito síti, kdo chce míti žeň. Ze Shakesp. Tč. Co kdo seje, to bude žíti. Šp. Kdo plevy seje, málo nažne. Šp. S. hrůzy (strachu naháněti). Tabl. poës. — kde. V té zemi se mnoho pšenice seje. D. V poli té nesejou. Er. P. 244. Na Horách sejou Hrách. Er. P. 253. Našli chlopka v poli sjać: vrać se pro srp, hodzi se už žać. Šš. P. 19. Nač vám bude zahrádečka? budem séjat kvíti- ríčko; Sel Petr proso i pšenicu, vyvoral tam křepelicu; Koza mele, ovca múku seje (= přesívá). Sš. P. 074., 727., 742. (Tč.). Něco podlé cesty s., Byl., ZN., po záho- nech. Šp. Na mém panství na mé dědině seje a požívá toho bez mé vůle. Půh. I. 306. Nepřítel sál v nich kúkol nevěry. Hus II.55. Marijanku, marijanku! sila sem će na zahonku; Kdo će sivać budzě, dy mne tu něbudzě? Pře můj milý marijánku! Sela sem tě na záhonku, sela sem tč z rána, ona zešla (= vzešla) tráva; Na lichnovských horach seje syneček hrach, galanečka jeho dive (= dívá) se na něho; Sel sedláček lebedo na tom panským hódělo (= údělu). Sš. P. 318., 283., 076. Sil jsem proso na souvrati, nebudu ho žíti; hezké děvče mi- loval jsem, nebudu ho míti. Pís. nár. — co kam. Do tebe (hřbitova) se sejú ty drahé semena a dycky se sejú, nikdá nescházijú, dyž jich ti hrobaři hluboko sázajú. Sš. P. 492. Obilí v půdu dobře připravenou s. Us. S. do strniště, do zákroje, do starého hnoje, Šp., do řádek. S. N. Co do tebe sejou. Ér. P. 516. komu. Na čí půdě stojím, tomu též seju. Pk. — co čím: strojem, Us., roz- sévadlem. S. N. To si vymínil, aby mu jeho hony sel Vaškovým semenem. NB. Tč. 12. — jak: řadami. Sp. S. v jasno. Hus III. 185. S. na zámrz (před mrazy). Sp. S. něco skrze řešeto (prosívati). Ros. — kdy. Kdo v dešti seje, za sucha sklízí. Pk. S. pohanku za rosy. Č. Vz Pohanka. Ty jsi to žitečko sel vloni. Sš. P. 19. — se. Ta ja pôjdem, kde sa hora seje (vypíná). Sl. ps. 275.