1. Slavík, a, slavíček
1. Slavík, a, slavíček, čka, m.. od slu (slouti), vz u (v av); příp. -ik?. Mkl. B. 251. V MV. zlavik. Pa. Die Nachtigall, der Rothvogel, luscinia. S. horní, Wald-, hájný, Sprosser, noční (nočník), Nachtschläger, zimní (žertem == vlk), Us., uherský, luscinia philomela a obecný, 1. rubecula. Frč. 355. Cf. Schd. II. 441. S. tluče, klokotá, Us., zpívá, pěje. D. Smutne s. spieva, keď je ulapený, keď si on pomyslí na hájik zelený; tak si ja smutná přežalostné spievam, keď si na lásku předešlú spomínam. Mt. S. 1874. II. 44. S. jen do sv. Víta (15/6) zpívá. Us. Dch. S. krátce z jara klokotá. Sš. Bs. 185. Zazpivau suavíček v zeleném hájičku, pro- budiu Janička, Janiček Aničku; Přiletěltě slavíček na mlynářův dvoreček, vesele si zazpíval; O jednej hodině kohútek zazpíval, o druhej slavíček, až se háj rozlíhal; Vezće mne přes hajiček, kaj spiva ptáček slaviček; Aj zpivaj, ptáčku slavíčku, na mojem vese- ličku; Ten mladý panáček je jako slavíček, který hodně zpívá, pána Boha vzývá; Ach co je to za slavíček, co tak pěkně zpívá? Sš. P. 155., 321., 390., 461., 550., 602. (Tč.). Zazpíval slavíček v háji zeleném, že my, moje milá, svoji nebudem. Pís. nár. (Hý). Tluče-li s. brzy po vánocích, přijde jaro o velikonocích. Kda. Mladí slavíčkové učí- vají se od starých zpívati; Malý s., ale hlas veliký; Slavíček ptáček maličký, ale chytiti se nedá. Pk. Zpívati co zimní slavíci (vlci). Zpívá jako slavíček, který ovce dáví (vlk). Slavíček z úlehle (krkavec). Č. Zpívá co slavík po svatém Havle. Vz Pozdě. Č. Vz Havel. A tys pravý slavík, místo zpívání bučíš aneb vyješ. Vz Hloupý. Č. Těžko v kleci s-ku, zdravěji mu po lesíku. Pk.