TrčetiTrčeti, trč, trče (íc), el, ení; trčívati = strměti, hervorragen; vězeti, viseti, hangen, stecken; běžeti, rennen, auf Jemanden los- stürmen. Šm., Jg. Vz Časoslovo. Na Slov. trčati. — abs. Kde trčí (vězí)? Us. — s kým. Zachce-li se jim trčeti s námi (bojovati). Brt. exc. — odkud. Skála trčí z moře. Us. Prsty mu z čižem trčaly. Baiz. Kúla trčí z muru. Na Ostrav. Tč. — kde. Klíč trčí (vězí) ve dveřích, v zámku. Us. ve vých. Čech. a na Mor., Šb. Kopie trčí v zemi. Bj. To mu v kotrbe, v kotrebke trčí. Mt. S. Šaty jeho sú na ložu, srdečko trčí na nožu. Sš. P. 97. Vždy u něho trčí (vězí). Plína trčela ve vodě za kořenem vrby. Věci mezi dveřmi t-í. Zlob. — kam. V oko trč, augenscheinlich. Němčina tomu v oko trč (naopak) vypěstovala fraseologii nominalnou. Kos. Ol. I. 72. (66., 86. ).
Jaro- slav v Tatary trčí (žene se). Rkk. 55. Pavel vražedlně trčel proti Ivanovi. Johanit. — čím kam: pažemi v před t. Čsk. — jak kam kudy. Polené davem trčiú (běží) k bráně přiekopy. Rkk. 33.