Vzkvésti
Vzkvésti, vzkvetu, tl, ení; vzkvísti, vzkvětu, tl, ení; zkvetnouti, vzkvítati = do květu vzrůsti, florere, aufblühen. Jg., Z. wit. 89. 6. Vzkvetlo tělo mé. Ž. wit. 27. 7. Zkvete svatosť má. 1b. 131. 18. Otka jest vzkvetla. Dal. Jir. 6. Abych opatřil, vzkvetly-li sú vinice. Hus II. 79. — kde. Na zemi věčné jaro vzkvítá. Květ. Ž. bás. — jak. Ta růže uvadne buď se mnou do hrobu anebo zkvete zvýší rodu mého. Shakesp. Tč. Bez staro- stí, bez vášní vzkvítalo (dítko). Osv. V. 636. — kdy jak. A sám (Štěpán) v po- sledních života okamžicích vzkvetl co plná růže krásou a záplavou svrchované a do- konalé ku Kristu lásky. Sš. Sk. 92. (Hý. ).