1. Zahrada
1. Zahrada (na Slov. záhrada), zahrádka, zahradečka, zahradenka, y, f. = zahrozené místo, der mit einem Zaum, Mauer, Planke usw. eingeschlossene Besitz im Gegensatze zum offenen Felde, der eingehegte Platz, z. B. der Turnierschrank. Zahrách, zahrás = zahradách, zastr. Bž. 21., 48. Tristan běžel v zahradu (šraňk). Bruncv. Boží zahrada — hřbitov. Bdl. — Z. = zvl. ohrazené místo na stromy ovocné, sad, štěpnice, der Garten. Us. Z. pletená. Sš. P. 314. Zahradenka, za- hradočka. Sl. ps. č. 212., 143. Z. kuchyňská (na zeleniny), květinová (na květiny). Vz S. N. Z. na zeleniny také: zeleniště. Šp. Z. štěpím vysázená. V. Z. se zvěří n stromy lesními: obora. Us. Z. rozkošná, fiolová, pro vaření (kuchyňská, zelná, Us.), zvířecí (obora), V., růžová atd. Us. Z. rozkošná, Výb. II. 20., kobercová. Zpr. arch. VII. 80. Z. akklimatisačná, zoologická. Vz KP. III. 280., 279., 300., 301. Z. římské a řecké. Vz Vlšk. 78., 85., 90., 91., 104., 113., 114. Za- hrada hostinská, Restaurationsgarten, ka- vární, Kafégarten, dětská, Kinder-. Dch. Z. botanická. Us. Z. živočišná = zoologická. Osv. I. 197. Z. ozdobná, Zier-, kořenná. Mus. 1880. 90. Zahradu zakládati, založiti. V z-dě květiny atd. pěstiti, pěstovati. Koll. Z-du plotem, příkopem obehnati. Us. V čer- tové zrostl zahrádce. Hněvk. Z. zoologická (obora). Vz S. N. Byt se zahradou. Us. Dch. Visuté z-dy v Babyloně. Lep. J. I. 42. Jaro- bujná z. národních dějin našich. Šmb. S. II. 147. Pojď na z-du, do z-dy. Us. Šd. Na pravo zahradôčka malá. Phld. IV. 5. Hra- bala baba zahradu, přišel k ní synek na radu; Co sem viděl, nepovím, trhala tam na z-dě rozmarýn. Brt. P. 128., 157. (Šd.). Pred námi je zahradenka trním pletená. Sl. ps. 107. Pred okienkom zahradenka. Sl. ps. Šf. I. 85. Ach, že už mi zarůst' od mého milého přes z-du chodníček; Já mám mari- jánek v zahrádce na hřádce, ale ne pro tebe, pro jiné mládence; U súseda zahra- dečka, nasila tam ta dzěvečka marijánku do ní, co un (on, který) pěkně voní. Sš. P. 206., 234., 318. Šiel som kolo ohradenej kvetnistej zahrady, Neskôr oznajúc sa so mnou dievča krásne, mladé, často spolu sedali sme samotní v zahrade. Ppk. I. 64., 65. (Šd.). Uviaž si koníčka na našu z-dku. Sl. spv. III 102. Bzence na z-dy najďál výchyrné. Hol. 59. Pred vydutým oknom pekná je zahrádka na kvíti. Hol. 356. Ty jahódky toho chotě zahrádkám apatékář- ským se přirovnávají, kteréžto vonnými věcmi dobře zpósobeny a zřiezeny sú a rozkoš i zraku i vóni dávají těm, jenž na ně hledie; Ty zahrádky sú nasazeny od apatečníkóv; Z. ořechová jest tento život. Hus III. 67., 76. (Tč.). Kozel v z-dě. Vz Mol. Studený máj v zahradách ráj. Us. Sv. ducha koření v jeho zahradě neroste (= je hloupý). Bdl. Je to kvítek z čertovy za- hrádky (= nezbeda). Us. Šd., Pdl. Zahrada častá (malá) náhrada. Tč. V naší z-dě mů- žeme dělati, co chceme. Tč. Z. zlá rada. Vz Plat, Chybník. Májový kvítek z aprílové zahrady, říkají mu kopřiva. Jir. Ves. čt. 359. Oholená brada a pustá zahrada — trada rada (nijaká řeč). Poř. Zátur. Z-da je ako všivavá hlava (vždy v ní práce, musí se v ní pléti, okopávati atd). Poř. Zátur. — Z. = podsedek. Gl., NB. Tč. 164. — Z. Malá děvčata bývají pletena do zahrádky = vlasy jsou pleteny hned od pútce (aby do oči nelezly) a povstalý z nich pletenec vroubí celé čelo až do zadu tak, že vrch hlavy jest jako v zahrádce. Proč jí nepleteš do z-dky? U Fryšt. Džl.