Zjeviti
Zjeviti (Hus píše vzjeviti. Vz Hus II. 440.), zjev, vě (íc), il, en, ení; zjevovati = oznámiti, ukázati, na jevo dáti, eröffnen, offenbaren, veroffenbaren, ans Licht brin- gen, bekannt machen. V., Jg. Z. = na světlo pronésti, odnětím záclony ukázati, Sš. II. 13.; ve mluvě biblické = oznámiti skrytá tajemství, ana vyšší stránka duše ozářena bývá od osvěty boží. Sš. II. 13. — co. V. Z. hory, doly (nalézti). Nar. o h. a k. Měl- liby při sobě statek jaký, ješto by jeho nebyl, aby to zjevil; A tudiež druhého že jest držel, kterýž to zjevil. NB. Tč. 206., 250. Nesuď žádného, čas zjeví každého. Mor. Tč. Zjevi Hospodin cěstu tvú. Ž. wit. 36. 5. — co, se komu (kdy). Zjev (= oznam, theile mit) pánu svému úctu mou. Dch. S Rímom Carihrad bojovau a Turka děsiu (děsil) svatý kríž, komu tú všetajnu zjavíš. Slov. Hrbň. Jrk. A jak ráno bylo, hned sa mně zjavilo, že sa mé smutné srdce s mú milú lúčilo. Čes. mor. ps. 135. Já tobě zjevuji, že já jim toho neporučila. NB. Tč. 198. Veliká boží dobrota že se tak lidem zjevuje, jakž by oni pochopiti mohli. BR. II. 9. b. Jan sv. psal jest řecky, co mu Buoh vzjevil; Hnula srdci apoštolskými, aby vzj-li cierkvi svaté skutky Kristovy; Aniž chtie, by vzje- vovali lidu obecnému písmo; Snad nesmíš sě jemu vzjeviti. Hus I. 361., II. 26., 93., 287. Z. se někomu. Kom. Z. někomu svou vůli, své učení, Kram., své tajemství. Ml., Kom., Dal. Zjevil se mu anděl. Ml. Z. se komu ve snách. Nechtěl se mu z. = pro- zraditi. Na Zlinsku. Brt. — komu čeho, šp. m : co. Z. komu budoucích věcí, šp. m. budoucí věci. Brt. — co, se čím. Z. se statným. Dch. Jazykem zjevuje sladkosť, srdcem sídlo (osidla) stele, by tě utratil. Mor. Tč. Ot tej (panny Marie) se na ves svět zjevil člověkem i Bohem pravým. Kat. 1748. — co, se jak. Dovolením jeho (za dovolením jeho) mu to zjevil. Kom. S ve- likým vzdycháním milosť vroucí k sobě zjevili. Troj. Otok s velikú tvrdostí když se zevy (zjeví). Sal. Bůh se zjevuje skrze věci přirozené. Br. Keď ty jaro 1'ubé v kráse sa zjavíš. Ppk. I. 48. Krajšie od kvieťa zjavia sa dievčiny so spevom sbierať kvietky a maliny. Hrbň. Rkp. Z-vil se mu v celé hrůze. Vrch. Bůh se v nebi blažen- cům zjevuje tváří v tvář; Zjevil se Bůh člověku způsobem nadpřirozeným. MH. 10., 5. Nebo spravedlnost boží v něm zjevuje se z víry k víře. Sš. I. 25. A takéť mi se nehodí toho všeho tak naze zjevovati. Arch. II. 33. Ďábel v člověčí tváři se jí zjevil. Pass. mus. 321. Těch novin nikomu nezjeví za žádný vlásek. Kat. 845. — Byl. — se kde. Na jejich gruntech hory se zjevily (u samého lesa). Vys. Tataři zmizeli ze země s touž rychlostí, s jakou se v zemi z-li. Tč. exc. Z-vena jest faleš v tolařích dělaní. Dač. I. 139. V zrcadle se všecko zjeví. Us., Č. Čt. II. 183. Ja som Slovák od rodu, slovenského pôvodu! Moja reč je reč slovenská, ľubozvučná, roztomilá, v nej sä mi radosť nebeská po prvýraz zjavila, keď som začal rozpráväť: Otec môj a moja mať. Hdž. Čít. 107. Jak pilně hledělo se k tomu, aby jich nepotkalo žádné příkoří, zjevilo se v městě Biberachu. Pal. Děj. III. 3. 57. Jiní pak to na kříž obracejí pravíce, že by se na obloze měl z. BR. II. 109. b. Čo sa v srdci varí, zjaví sa vo tvári. Mt. S. I. 127. — se. Ti moji frajeři všetci ma odchodia; jedon ma odišiel, druhý sa zja- vuje, ale moje srdce za prvším banuje. Sl. spv. IV. 136., Mt. S. I. 13. odkud. Co slyšíš na koho, nic nezjevuj z toho. Mor. Tč. Zjevuje se zajisté hněv boží s nebe na všelikou bezbožnosť lidí. Sš. I. 26. Aby byla vzjevena z mnohých srdcí myšlenie. (Luk. 2.). Hus II. 23. — kdy. Zjevoval se po ten čas druhdy a někdy podlé toho, jak se mu zalíbilo; Avšak zjevno bylo Natha- novi u vidění za noci, že . . . Sš. Sk. 6., 87. Zjevíť se tu chvíli děťátko kadeřavé. Výb. II. 21. Tehda té noci biskupovi jest zjeveno; Aby do svého skončenie nižád- nému nezjevoval. Pass. 31., 38. (Hý.). — co na koho. Z-la se faleš na p. Fictuma. Dač. I. 115. A ten pacholek, kterýž na ob- žalovaného zjevil, jest již pod jiným pánem. NB. Tč. 250. Však naň toho nezjevieše. Hr. rk. 223. — co o čem: o krádeži. Har.