ZkvěstiZkvěsti, zkvísti, zkvětu, zkvětl, zkvítl, zkvětení; zkvísti, zkvésti, zkvetu (zastr. zektvu), zkvetl, zkvetení; zkvetnouti, zkvět- nouti, zkvitnouti, tl, utí; zkvětati, zkvítati, zkvétati; skvětávati, zkvítávati, zkvétávati, aufblühen. Cf. Kvésti. — abs. Zkvetl jako lilium. Br. Mysli naše okřály, zkvetly a obžily. V. Obchod zase zkvětati počíná. Kram. Zkvit- núť musí veda. Lipa II. 152. Musí sa v male dokázať verným, kto nechce večne zostať mizerným, musí pučiť, co chce zkvitnúť. Č. Čt. II. 155. Nu a pak, až jako růže zkvitne. Hdk. Č. 217. Bože daj zdaru našej domo- vine, slovenské slávné okolie nech zkvetá. Č. Čt. II. 125. Vizme, zkvetla-li jest vinice, zrodili-li sú květové ovoce. Hus III. 90. — kde. Jaj, už tebe jiný zkvitnul pod očima. Pokr. Z hor. 89. Na našich hroboch nová sláva zkvitne. Na Slov. Tč. Myšlénka v duši mojí zkvetla. Osv. VI. 57. Zdaž lilie to na pomoří zkvětly. Kká. K sl. j. 105. — od- kud. Z viery zkvitne naša spása. Č. Čt. II. 180. Tak obec zkvete z mdloby tíhy. Kká. Td. 208. Tvůrčí síla člověku z prachu dala zkvésť. Čch. Bs. 134. K životu zas tělo z tebe z nova zkvete. Sš. Bs. 7. — komu.
Jaro ti zkvítá (jsi v nejlepších lé- tech). Us. Dbv. — pro koho. Růže jen pro ni zkvetá. Hlas. — jak. Církev tamější zkvétla nade vše jiné církve. Sš. I. 3. Až jí líce růží zkvetou. Čch. Bs. 100. Zkvésti na junáka. Kká. K sl. j. 89. Chodí si on sťa vetor bez dráhy, bez cesty, strachy pred ním a za ním bájočné povesti. Nad biedou utisnutou poslom božím vstává, kvetom zkvitá krvavým na rumišti práva. Btt. Sp. 33. Na růže zkvětlo mých bolestí hloží. Osv. VI. 595. Bez tebe dům žádný zdarem nezkvete. Msn. Or. 153. — več. V čin zkvétá každá tvoje snaha. Osv. VI. 462. V divnou strakatinu pronárodů od nedávna panstvo české zkvetá. Čch. Mch. 12. — kdy. Co jarem celým zkvetlo. Vrch.