1. Žito
1. Žito, žíto (cf. (Sitoc), žitečko, žitko (vz toto), a, n. V již. Čech. žíto. Kts. Ž. m. živB- to od žíti m. živti. — Ž = vůbec obilí. V., Háj. Ž., frumentum, das Getreide. Ž. wit. 64. 14., Byl. 15. stol., Ppl. Gr. 36., Bž. 67. Keď na podletia dorostá obilia jakôkolvek, to všetko menuje sä žito a kraj, kde rastie žito, menuje sä žitva. V Liptove žitom len samú raž menujú. Hdž. Čít. 199. Kdo má mnoho žita, ať si myši nasadí, kdo mnoho peněz ať se soudí. Č. — Ž., nyní secale, der Roggen, das Korn, mor. réž, rýž. Vz Rstp. 1759., 1708., 1998., Mllr. 96., FB. 13., Čl. Kv. 115., Slb. 174., 178., Čl. 155., Kk. 111., 113., 76., Schd II. 265., KP. III. 247., Vlšk. 106., S. N. Ž. pospolité, s. cereale Ž. námelné (ze kterého se mnoho namele). Us. Črk. Ž. labradorské, azovské, montaňské či alpské, alandské, šampaňské. Us. Jaré ž., Sommerkorn. Dch. Z. potuchnuté (zatuchlé). Zátur. Pyšné ž. = pěkné. Brt. L. N. II. 66. Ž. snětivé, sypné (které mnoho sype), svížné (svazné = s tenkým stéblem). Us., Šp. Budeš bit jako ž. Us. Ž. nevydává, D., nesype, platí. Žítu spadlo. D. Ž. jaré a ozimé, vz S. N., trsnaté, vlaské; snop ž a; dobrý rok, opálka na z.; na ž-ě jsme měli schodek, proměřili jsme. Šp. Když se to žítko v poli vymetalo, tehdá mě ještě děvče milovalo. Er P. 200. Za tím naším háječkem zraje pěkně žito: můj milej je daleko, je mi h přec líto. Er. P. 117. Čí to husičky, či to pozobaly nám žito, pozobaly nám jaré, ešče nebylo zralé. Sš. P. 298. Jiní žito zpodsíval já bych plívy bral: nemysli si, moje milí abych si tě vzal. Er. P. 200. Já byl bych ja za blázenka, abych si ťa vzal: ptáci žito vyzobali a já plevu bral. Sš. P. 332. Lepí je žitečko nežii oves: lepší je mládenec nežli vdovec. Er. P. 279. Děvčata užívaj žita k věšťbě, vz Er. P. 79.—80. Žitem lid se léčí, vz Mus. 1853. 476., 1855. 329. (Sbtk Rostl. 307.—308.). Ž. lehlo (větrem, deštěm) Us. Husa v žitě (o ženské hloupé, ale zá možné). Us. Dch. Pluk ruský za plukem jak žito porážel. Kká. Td. 121. Kděkolvek s ji nými budeš, máš míť starosť všecku, abys komu místo žita nepredával sečku. Na Slov Tč. Ž. nemá rádo, když mu za krk teče (když prší do klasů). Na Zlinsku. Brt. Kedy že to žitko zejde; Čtyry jámy žita máme Sl. ps. Šf. I. 49., II. 58. Ej žitko, žitko žitko belavé! Kto ťa bude, žitko, žati, kac já budem v gliedě státi?; Korheľ (pijan prepil ž. ešte na koreni; Utrhni si, lasto- vienko, žita klas, ej, abys mohla po tém širém poli létať zas; Kto si dievča vezme žitko zralé níže Belehradu; Čie že je to jarnie žitko pod horami? Vybili ho vranné koně podkovami; Zelené žitko do kolena vezmi ma milý na kolena: zelenuo žitko zakvítává, už ma muoj milý zanecháva; Roži (rže) málo, žita nišť, ako že sa ty, Janičku, oženíš?; Už tie žítka požínajú, už nám živnosť odberajú; Len si ty, šuhaj, žítko vymlať, len že mně, šuhaj, siaťa navrať; Mlynár sedí na kolese, vodička mu štěstie nese, donese mu žita, pšena, bude variť jeho žena; Lepšiá frajerka než žita mierka. Koll. Zp. I. 91., 287., 299., 304, 305., 308, 337, 339. Půl druhého mta žita. Půh. II. 242. Přikazuji vám, abyste mi pomohli a dali každý z vás z lánu kbelec žita. Arch. IV. 170. Byl tiše jako prasátko v žitě (neříkal nic). Hnšk. Z toho žita nebude mouka (= marná práce)! Bdl. Striehne, ako žito na plachte (má pozor ako na žito, jež suší na plachtě); Suržica ja pšenica so žitom hned zasiatá. Slov. Zátur. Prší-li na sv. ducha jsou klepany žita. U Kr. Hrad. Kšť. Sv. Markyta hodila srp do žita (vede žence do žita = v tu dobu počínají se žně). Us. Žitu (rži) sníh adventní neprospěje: adventní sníh sežírá chléb; Při dvou světlech (když jest měsíc ve dne na obloze) nesej žita, bude snětivé; Je-li mnoho šípinek, urodí se réž; Réž se urodí, je-li na březách mnoho barušek (řas semenných); Réž nejlépe seti mezi Františkoma serafským a Borgiou (4/10 — 10/10); Žito Havlovo (16/I0), Urbanův oves (25/5)), hříbě červnovo: z toho trého bude málo dobrého; Je-li hojně hložinek, urodí se žito; jsou-li flekovity, padne na žito ruda. Na Zlinsku. Brt. Sníh sv. Ondřeje vzešlému žitu nepřeje. Us. Šd, Tč. O sv. Anně žitečko sa nažne. nech si žitko zožne. Sl. spv. II. 70., III 85., VI. 220., I. 181. Už si žitko sežal. Sl. ps. 272. Nemúdry je, kto prechádza ze žita do viky. Na Slov. Tč. Nazdory behali po žitách, v žitách. Sl. let. VI. 343. Kdo pre žito rež opúščá, málo mívá v jámě. Mor. Tč. Pán Boh Nás požehnaj, aj tie naše volky, čo nám navozili žita do stodôlky. Phld. IV. 470. Ľudia mi vravia, že som daromný, že mi je žitko drobné za humny. Čjk. 54. Kdeže mi to žitko zasial? Mt. S. I. 13. Preto na- zvali této najužitočnejšie rastliny žitom, že sä z toho žije; Ráno kosili naši súsedi žito, jarninu a polovinu; Jaro, milé jaro, veru si mi jarô, a to leto hotuje nám žito. Hdž. Čít. 199., Šlb. 14., 18. Z žita pečem koláče (mlácení o sedmeru). Slez. Šd. Pamatujte si to, mlátíte-li žito (mlácení o šesteru). Ib. Šd. Chléb ze rži, koláče ze žita, to je pravda naležita (obyč. závěrek pohádek ve Slez.). Šd. Kopu žitečka nažala: kopu ozimého, kopu jarého; Tam hore pod polodně, kdze moj milý žitko žne; Žitečko, obili pěkně se zeleni, Janovšči pacholci žebraka zabili; Žito na poli požali, a mňa ešte nepýtali. Sš. P. 527., 557., 699., Koll. Zp. I. 69. Pod horou žitečka sú, moje myšlénky kde sú? Na druhej dědinečke pri mojej frajerečke; Zasial som žitko, zošiol mi ovos, dobre si gazda zemičku povoz, dva razy povoz, tretí raz úhor, potom si zasej pšeničku v úhor; Nebojte sa, chlapci nebojte sa hladu, už je Mor. Je-li o sv. Jiří tak vysoké žito, že se v něm havran skryje, bude úrodný rok na obilí. Tč. Na sv. Petra a Pavla zlomí se žitu kořínek a ono zraje dnem i nocí. Tč. Je-li hojně třešní, dobře i žitu bude. Tč. I černá půda bílé žito rodí. Hkš. Žito dvě neděle se zelená, dvě neděle se metá, dvě neděle odkvetá, dvě neděle se zamlečuje a dvě neděle usýchá. Bž. Ž. sej třeba do po- pela, jen když v svůj čas. Tč. Ž. mu na zádech roste (dobře se mu daří. Vz Štěstí). Jg., Č. Urbanův oves, žíto Havlovo, řídko bývá z toho co dobrého. Rým. (Vz Štědrý). Havlovo žito, Urbanův oves, co z toho bude, potom mi pověz. Šp. Pro Havlovo žito a Urbanův oves netřeba stodol přistavovati. Pk. Když jest v žitě stoklasa, má hospodář chleba i chasa, je-li v žitě metlice, nemá hospodář ani slepice. Jg., Šp. Když je ž. plesnivé, bylo orání lenivé. Šp. Za moje žito ještě mě bito; Když záhy trn rozkvetá, záhy se ž. vymetá. Pk. — Ž. = pšenice, der Weizen. Na Mor. a Slov. Brt., Kd, Mřk., Škd, Tč. Ž. bezvousé, bílé slove holica holé), fúsaté (vousaté) sluje ostnaté. Mor. Vck. — Ž. svatojanské = námel, die Roggen- mutter, das Mutterkorn, secale cornntum. Rstp. 1760. — Ž. myší, hordeum murinum, las Mäusekorn. D. — Ž. turecké = pohanka, polygonum fagopyrum, das Heidekorn. Kom. J. 127. Místy také hl. na Mor. a Slov. = kuku- rice, der Kukurutz. — Ž. nebeské = manna.