Jar
Jar, jaro. Cf. Mkl. aL. 105., Etym. 100., Rk. Sl. Zima, jar, podzimek, leto. Glč. II. 310. Vesna, vesno, prvesnia, jar. Koll. Zp. I. 434. J. včelarské počíná, jakmile dělnice snášejí aspoň pel a tmel a trvá až do od- květu jabloně. Lš. Žila 18. jaro (18. rok). Hrts. Abysme tě mohli strhať do jara. Sš. P. 513. Čekaj ma do jari, vykvitnú fialy, budeš ty má. Koll. Zp. I. 146. Oh, však on k nám chodzieval od jari (jaři) do jari a ešče nepoviedal: Ostávejte zdraví. Sl. ps. 97. Anička, Anička, aká si maličká, ne- pršalo tej jari daždíčka. Koll. Zp. I. 77. Nebanuje strom za lístkom, keď letí, lebo na jar zas nazpátek priletí. Sl. ps. 71. Je tam jako z jara (mírné počasí); Po jaře, jež na spěch mívá, krátké léto bývá, frühzeitiger Lenz bringt kurzen Sommer. Dch. Jak sa ovoca velmi v zimě pri mladém zomorí, potom užitek dá malý, když sa jar otvorí. Glč. II. 260. Ani sto skřivanů neodemkne jara bránu. Us. čemu podzim říká: Hnilo! tomu jaro praví: Milo! jen kdyby bylo. Lpř. Podzim praví: Pěkným osením pole odívám. A jaro dí: Také já se na to podívám. Bž. exc.