Topol
Topol, e, m. (na Plašte a Plzeň. f. Prk., slov. topola, topla; u Opavy: topůl, Klš. ), topolík, u, topolíček, čku, topolček, ečku, m., topolí, n. Ve vých. Čechách, také na Plasku a Příbramsku (Prk. ); topol, u. Vz L. T., z lat. populus, die Pappel. Vz t. TopolB souvisí, jak už Šf. v Rozb. 121. po- znamenal, s adj. topielý, tepielý, tepělý = directus, rovný, štíhlý (tepilý, ztepilý). Prk. Př. 17. T. bílý, třesutý n. osyka (libický. V. ), Jg., jehličnatý. Šp. T. linda, p. alba; t. sokora, p. canescens; t. osyka, p. tre- mula; t. vlaský, p. pyramidalis; t. černý, p. nigra; t. kanadský, p. monilifeia; balsa- mitý, p. balsamifera. Vz Rstp. 1408., Schd. II. 274., Čl. Kv. 145., Čl. 113.. KP. III. 308., Kk. 148., 149., FB. 29., Slb. 269., Kk. 227., Slb. 639. Kdekoli v písních slovanských děje se zmínka o topoli, nevyrozumívá se, trvám, vysoký, nudný topol vlaský (po- pulus pyramidalis), který se dostal do Čech teprv začátkem 18. století a do ostatních krajin slovanských snad ještě později, nýbrž košatá, bělolistá linda (populus alba), jejíž zjev má do sebe cosi ženského, pročež v ná- řečích ruských i v polském jest topoł, to- polja fem., a rus. topoľ, strsl. topola zna- mená skutečně bílý topol (naši lindu). Jest pak linda obrazem mladé dívky. Sbtk. 125. Já koníčky vodím pod zelenú lindu. A já tam, synečku, na travěnku přindu. Sš. P. 246. Podívej se milá na tu suchú lindu: až se rozzelená, teprv k tobě přindu (= nikdy). Sš. P. 377. Pozri že děvčátko na ten suchý topol: keď sa ten rozvije, potom já budem tvoj. Těžko je rozvíjať suchým haluzinkám: těžšie sa vydávať chudobným dievčinkám. Koll. I. 222. Z pupenců topolových dělají masť, po které prý vlasy dobře rostou. Sbtk. 125. —128. Cf, Ib. 14.