JístiJísti. Cf. Šrc. 172., Mkl. Etym. 98. O časo- vání vz Bž. 21., 206., List. filol. 1883. 113., 1886. 301. a násl., 1878. 203., 1879. 225. Las.: im, iš, i, imy, itě (će), jeďa, jedźa, jedžo, jedžu i ju; jez, jezmy, jezte; iz. izmy, izce; jesť n. jeść; jed, jedla n. id, jedla; jedzeny, a, o. Imper. jez, parte, jed n. jedel na Frenštatsku, Strambersku a Pří- borsku, jinde iz. Brt. D. 131. Jest, 3 pl. íja, přech. jeza. Zlinsky. Brt. Jak se časuje na Dolni Bečvě? O tom vz List. filol. 1885. 252. Na jihových Mor.? Vz Osv. 1884. 59. Jak v dialektech českoslov. vůbec? Vz Listy filol. 1887. 447. — abs. Ktož nedělá, také nejez. Št. Kn. š. 31. Jak budeš hospo- dáriť, tak ti budem jesti variť. Ht. Sl. ml. 260. Neehce-li kdo pracovati, aniž také jez. Hus I. 438. — co. Mám čo jesť, mám čo piť. Ht. SI. ml. 265. Já ji (polévku) jest ne* budu, hořem jest nemôžu; Chce-li tvůj kůň trávu jésti, musíš s něho dolů slézti; Já radši půjdu, kde sem bévala, kde sem jídala buchty s trnkama; Ale já nemám hlasu, jídávám s olejem kašu. Sš. P. 120., 192., 682, 736 Já zím (sním) všecko, co mne nezí. Val. Vck. Co neznáme, jíst nemáme. Sb. uč. Zlé mu j. kázal; I řekl: Jez zlé! Já jsem řekl: Já jeho j. nechci. NB. Tč. 186. J. chléb. Ž. wit. 126. 2., Št. Kn. š. 54, Hus II. 360. Jedl nouzi a bídu pťikusoval. Us. Kšá. — odkud. Jedli byste z nieho (ze stromu). Rkps. Mus. 1884. 239. Z toho chleba jez. 15. stol. Mnč. R. 97. Ktož jie z toho chleba. Bbl. Veru já něbuděm za jej stolom sedať, z jejej chleba jédať. Sl. ps. 211. — s kým. Na misu mi dajte, v hrnci mi nehajte, i s vámi budem jiesť (o žrou- tovi). Slov. Zátur. Otroci počítali se k ro- dině, s ríž také jídali kolem jednoho stolu. Lpř. Dj. I. 67. Budeš jísti s starou paní = popostíš se. (Jan Telecký zabil z prchli- vosti jednoho ze synů svých. Jeho paní v zármutku hladem se umořila a odtud toto přísloví. Pal. Dj. IV. I. 265.).— se. Dostal, co se nejí (bití). Us. Kšť. — kde. Jez doma, co máš, a u lidí, co ti dají. Us. Po krčmách j. BO. — jak. J. po lopatě (mnoho). Us. Jí, div mu oči nevylezou. Us. Sd. J. do sytosti. BO. Nejez přes moc. Dch. Jí, tak se mu od huby práší. Brt. Jí, div si jazyk neukousne. Us. Jablka chvatom jedli. Ht. Sl. ml. 231. J. dvakrát (kdo po jídle vousy oblizuje), U Žamb. Dbv. Vař, ženičko, vař obid, bo bych ja juž hrubě jid. Sš. P. 503. Vzau by som ťa, dievča, ale načvo, keď si na nič súco a ledačvo: variť, priasť nič nevieš, chleba nenapečieš. len darmo jieš. Sl. ps. 313. J. do říhání. Hus II. 241. Roz- košně pijú a jedúc často neduží. Št. N. 133. 28. — čím. Polévka sa jí lyžicú, maso vi- dličkami, chléb vš'ik do úst sa podává po kúsku prstami. Glč. II. 346. — kdy. Ižádný v pátek masa jiesti nesměl pod vyhnáním z města a z obce vyvržením. Arch. I. 205. — jak dlouho. Nejedl tři dni. Šml. — nač. Na ně jedl (na jich groš). Pč. 5. — Cf. Už je dušička v peří (už se najedl); Už má nácek plný. Us. Vck.
