Utrhnouti
Utrhnouti, ul, ut, utí; (zastr. utrhu), utrhl, žen, ení; utrhati, utrhávati, utrhová- vati, utrhovati. U. = trhnutím odděliti, ab-, weg-, fortreissen; umenšiti, ujíti, ent-, ab- ziehen, abbrechen, schmälern, Abbruch thun; zle mluviti, hanobiti, nařknouti, zhaněti, po- mluviti, lästern, verleumden, spotten, Ehre abschneiden. Jg. — co: květinu, jablko, Us., niť, D., větev. Ros. Lidé jej pak utrhovali (vytýkali mu), že ji nechal bez zaopatření, U Rychn. Ntk. Do zahrady vkročila, tři rů- žičky utrhla, tři věnečky uvila; Utrhla sem jí (fialy) próteček, tobě, synku, za klobóček; utrhla jsem jí kytečku, tobě, synku, za če- pičku; Utrh Honzíček, utrh dvě (jablka), jedno je pustil po vodě; Skočila som do zahrady, červená som, utrhla sem tři růžičky, obledla som. Sš. P. 23., 220., 356., 552. (Tč. ). — komu, čemu: soudcům, Ros., bližniemu, Hus I. 230., III. 179., BR. II. 22. b., cti, do- brému jménu a pověsti, V., nevinným křivě u. Kom. Kdo mu utrhá, rovné pomsty hoden jest; Utrhají kněžie velmi lidem. Hus I. 157., 383. (Tč. ). Kdiž ti luďé utrhajú, neboj sa zlých řečí. Na Slov. Tč. Své vlastní hubě u. Us. Zásluhám jeho u. Boč. — Jel. — komu co. Utrhl mu třapec. Ros. Kluku, nebudeš-li se učit, u-hnu ti krk!; Však on ti hlavu neutrhne! Us. Dch. Dnes se hezky rozpršelo, ale nic neškodí, jen když si lidé ty jetely utrhli (sklidili)! U Rychn. Čertovi by ocas utrhla (zlá, vzteklá žena). U Žamb. Dbv. Něco statku jemu utrhl. BR. II. 259. Měšce lidem u. V. — co čím. Kus sukna zuby. Us. Kvítek rukou. A těmi všemi kusy u-li sú kněžie pánu Ježíšovi. Hus I. 229. Abych těm ústa zacpal, kteříž mi tím u-hují, že... BR. II. 625. b. Že jsme až do snídaní tím příhodným větrem dobrý kus cesty utrhli. Har. I. 89. — Jel. — komu čeho. Keď tam půjde má milá, utrhne si voničky; Keď tam půjde jej milý, napije se vodičky. Sš. P. 3, 32. U. čeledi mzdy. Hus III. 250. — komu na čem (kolik). Každému na službě (na mzdě) po českém utrhuje. Ros. Na mzdě, D., na ceně. lis. U. někomu na poctivosti, na dobré pověsti. V. U. někomu na cti. V., Let. 96, NB. Tč. 241., 232., 244., 229., 235, Hus í. 222. Utrhl dva krejcary na kilogramu! Us. Kráva utrhla na mléce. Us. Včk. — (komu) odkud: ze mzdy. Jg. Utrhne sobě od huby a jemu strčí. Us. Ml. Ucho od hrnce u. Pass. 690. Utrhneme z růže květ, budeme mít plenky hned. Sš. P. 30. — si co kam. Utrhla sobě za kordulenku rezetku zelenú. Sš. P. 629. — komu v čem: v jí- dle. Dch. — komu čím: haněním. V. Jedni druhým žádným kacířstvím neutrhují. Skl. I. 58. — Br., Kom. — (kde) kdy. Na trhu při koupi prodavači u. Us. Tč. Nětrhej mne v zimě, moja krása zhyne. Sš. P. 163. — co komu jak. U-hl sedlákovi 10 grošóv s měšcem. Pč. 36. — komu, co kde: krom očí. V. Na cizím poli klásek některý utrhli. BR. II. 219. b. I kto viece utrhají než kně- žie u stolóv? Hus II. 198. — se (komu). Utrhl se knoflík, kůň, utrhla se niť. Us. Čerti se tam utrhli (říká se, je-li veliký vítr). Us. Vrů. Nedbá, by se někde utrhlo kus práce (neudělalo). V Kunv. Msk. Pořád se utrhuje (= zlobí). Us. (Hus I. 250. ). Pfi. cosi se ti utrhlo (bzdiny)! Us. Šd. Dotud se džbánkem pro vodu chodí, až mu se utrhne. Prov. Utrhla se mu ruka (mnoho dal). Prov. — se s kým. By se břehu chytil, vše se s ním utrhne (nic se mu nedaří). D. — se odkud. Utrhl se kámen s hůry. Br. Jakobys Černo- bohu od pásu se utrhl (jakoby tě byl Č. zplodil). Ehr. 17. Z Ruska se ulili (odešli) a přišli sem. U Rychn. Ntk. Nemohl se z místa u. (uvázl tam) Us. Vch. U-hlo se srdce se zvonu.. Us. Šd. — se na koho, nač = obořiti se, anfahren. Když jí co řekne, utrhne se naň. Us. Utrhl se na peníze. Puchm. ex Lomn. 23. Ten se na člověka hned utr- huje. Us. Dch., Kf. — adv. Úštipačne na někoho se u. V.